Mladý sad jabloní na prosluněné planině nad obcí Vinice u Hořic má jistou výlučnost. Jen poučenějšímu pozorovateli by asi došlo v čem. Napovědět může kupa kamení v rohu oplocení – zjevná nabídka obydlí lasičkám, skvělým lovcům nevítaných myší. Ze stejného důvodu jsou tu i visutá téčka na bidlech coby stanoviště uchystaná pro dobrý rozhled dravců. Jinde jsou vodorovně připevněny rourky nabízející noční úkryt menším ptáčkům. Včelín s dvanácti úly prozradí, že sadař stojí o hojné opylování. Že máme co činit s odrůdami jabloní, které jsou resistentní, odolné např. vůči strupovitosti, už ale poznat okem nelze. Ano, jsme v sadu ekologickém. Tento patří Ing. Bedřichu Plíškovi, výrazné postavě našeho bioovocnářství, autoru řady odborných pojednání a mj. prodejci, jehož skvělá jablíčka, chutná a nekazící se ani při skladování dlouho do jara, znají např. z každoročních Biojarmarků ekofarem návštěvníci této vyhlášené akce v Praze na Toulcově Dvoře. U příležitosti udělení ceny pro nejlepšího ekologického zemědělce Vám přinášíme malé nahlédnutí do mistrovy sadařské kuchyně ve snaze přiblížit vám, jak se ta jeho jablíčková elita vlastně „peče“.

Šedovlasý energický dvaašedesátník vysvětluje: “ Včelín mi nastěhoval včelař Zdeněk Hák z Dolního Dehtova, který je rovněž ekologickým ovocnářem. Jabloně totiž nejsou samosprašné, potřebují opylovat jinou odrůdou. Sad jsem vysadil v dubnu 1999. Poloha je slušná, ale má i slabiny. Vyvýšená plošina je trvale provětrávána, což nepřeje houbovým chorobám. Část pozemku má půdu samý kámen a jíl. Měl jsem přislíbeno skvělé místo o jeden kilometr blíže k Hořicím, ale z dohody o pronájmu, bohužel, sešlo, když jsem měl již připravené stromky pro výsadbu. A tak jsem lokalitu, jak to v životě bývá, musel vzít bez důkladnějšího prozkoumání a sázet“. Nejhorším problémem je tu srážkový stín – lokalita je neuvěřitelně suchá. Dešťové přeháňky a bouřky spadnou na úpatí Hořického Chlumu, který se táhne severně od Vinice v délce několika desítek kilometrů. Také na jih směrem k Hradci Králové prší mnohem více.
Za působení ve Výzkumném ústavu ovocnářském vyzkoušel B. Plíšek řadu odrůd, doporučovaných pro ekologické ovocnářství, kterými přerouboval jabloně v pronajatém sadu. „Asi deseti rezistentními nebo tolerantními odrůdami jsem přerouboval v roce 1995 osmileté stromy a tak jsem brzy věděl, že věřit mohu především skvělé české odrůdě Topaz, která se zde stala mou hlavní. Má výbornou kořenitou chuť, pevnou konzistenci, dobře plodí a výborně se skladuje. Proti jiným odrůdám vyniká ne v jedné, ale hned v několika vlastnostech. Její jablka jsou krásná - topasově žlutooranžová, s červeným žíháním a červeným líčkem. Dále jsem vsadil na Rajku a Rosanu, také resistentní proti strupovitosti. Doplňkově tu mám i Hanu, Vandu, Anetu, Rubinolu, Karminu, Otavu, Goldstar“. V dobrých letech ze sadu sklidí i na 50 tun těchto božských darů. Spotřebitelé se s nimi setkají zejména v pražských bioprodejnách a stále častěji si také pro ně jezdí přímo do Vinice. Za týden se jich tu hlásí do desítky.
Pěstitel nakupuje také ovoce na sušení ze starých certifikovaných sadů, kde nestíhají vlastní zpracování. Provozy na sušení si najme jen na dobu zpracování. Soulad s přísnými ekostandardy mu při tom posuzují kontroloři KEZ. Surovinu dodává společnosti Sluneční brána pro ovocné biočaje. Denně lze nasušit 700 až 1500 kilogramů. V průměrném roce mu takto prošlo „rukama“ asi 30 tun ovoce. Vloni však mimořádná úroda v Hrozenkově byla výzvou. Nakoupil odtud přes 200 tun biojablek, pak dalších téměř 100 tun i z Malšovic – celkem tedy na 300 tun!
„Naskytl se totiž zajímavý zájemce z Rakouska, jehož jsem znal z veletrhu ekologického zemědělství Biofach v Norimberku,“ pouští se sadař a dnes už i zpracovatel a obchodník do líčení detektivky při prvním větším evropském“ kontraktu. „Chtěl vše odebrat a ještě pro sebe usušit dalších 200 tun. Bez zkušenosti jsem v tomto směru nebyl. Poprvé jsem vyvezl zboží do Holandska v roce 1997 a vše skončilo O.K. Sice jsem dlouho čekal na platbu, ale přišla. Své jsem si zažil také s jedním obchodníkem z Německa, který si v Ústí nad Orlicí založil firmu, ale pak neplatil za dodávky. Musel jsem platbu vymoci agenturou, ale se ztrátou. Zkušenosti s oním partnerem z minulosti jsou však katastrofální! Zaplatil vždy jen zlomek a dluh narůstal. Kdysi chtěl ať nakoupím a usuším veškeré biohrušky a odběr nakonec nebyl. Běžně se tak stávalo, že jsem skladoval i několik tun, v čemž spočívala i spousta umrtvených peněz. Umíte si představit, že ke klidnému spánku to nepřidá. Zatím tak místo idylky z byznysu s cizinou máte spíš nervy na pochodu.“ Poté, co se situace nedávno opakovala i s jedním německým obchodníkem, rozhodl se Plíšek hledat alternativu. Na jablkách, které kdysi zpracovával, si nyní pochutnávají zvířata ve vyhlášené králodvorské ZOO. „Nejprve jsem dodal metrák a nyní už tam mají ode mne více než tunu. Myslím, že mé produkty nejvíce chutnají tamním orangutanům a gorilám.“ Tento způsob odbytu jablek, které nejsou vhodné k přímému odbytu (tj. zhruba každé páté), se pěstiteli zdá poměrně perspektivní a se světoznámou zoo-zahradou zvažuje uzavřít dlouhodobou smlouvu. Vždyť i ve výživě zvířat by mělo jít o kvalitu (nejlépe BIO) a samozřejmě i o místní původ krmiva.
Ještě, že práce v sadu, při svěžím větříku a zpěvu ptáků, ať už při řezu jabloní či jejich ochraně je jakž-takž vyvažujícím potěšením. I když ještě nejde vše, jak by mohlo. Tak např. proti obávanému obaleči jablečnému existují přípravky na bázi viru granulózy (Madex, Granupom), který napadá výlučně tohoto škůdce a pro ostatní organismy je neškodný. „Zatím jsem ale neměl možnost tyto přípravky použít, a tak bude opět mnoho jablek červivých. Jiný kmen viru granulózy je účinný
specificky na obaleče zimolezového, který v mém sadu také páchá škody. V tomto roce jsem ve spolupráci s pracovníky VÚRV Praha Ruzyně a Biola Chelčice použil švýcarský přípravek Capex. Výsledek nasazení tohoto viru se zatím jeví slibně – podle předběžných pozorování zabral zřejmě lépe než chemické přípravky v jiných podnicích našeho regionu. Zjišťuje se, že ochrannou funkci sehrávají i mrtvolky larev obalečů, rozeseté po pozemku – rozšiřují a udržují v populaci škůdce virovou nákazu i v dalších letech. V konvenčním zemědělství se často obaleč stane vůči chemickým přípravkům rezistentním. Biopřípravky mívají účinnost většinou méně razantní, mnohdy však z dlouhodobého hlediska spolehlivější.
Trochu jinak je třeba i provádět řez. Nejde jen o malou násobilku každého ovocnáře, tj. ponechávat větve spíše vodorovné, nasazující nejvíce na plody, a naopak výhony jdoucí „do dřeva“ odstraňovat. Důležité je nastolit přiměřeným řezem umírněný růst stromů. Příliš bujně rostoucí stromy jsou náchylné k chorobám, škůdcům a mrazu a jejich plody trpí fyziologickými poruchami. Nesmí být zanedbávána ani úrodnost půdy a výživa stromů. Mimo kompostu pomáhá i nastýlka pokosené trávy v řadách – zadrží vláhu, brzdí plevel a je vlastně hnojivem. V meziřadích se tráva seče čtyřikrát až pětkrát během vegetační doby každého roku
Co lze u pár stromů dělat ručně, je tu třeba zvládat mechanizací – jenže, když on takový chytrý kultivátor nebo mulčovač, který prokypří a odplevelí půdu v pásech pod stromy nebo foukne pokosenou trávu ke kmínku, to je bratru 150 000 až 200 000 korun. Zdejší sad nezbytně potřebuje vybudovat závlahový systém. I letos je tu půda přes časté deště stále sušší, než by měla. Hektar kapkové závlahy v ovocném sadu ale vyjde na 80 000 Kč + dalších několik desítek tisíc Kč za zdroj vody a čerpací stanici. Vydařenější evropský obchod jablíček se zebrou, jak se přezdívá pruhované značce BIO, garantující uznanou ekoprodukci, by tu byl potřeba jako spásný déšť na vyprahlé půdě. Zvláště při plánech Ing. Plíška na vlastní zpracování ovoce (sušení, moštování) s komplexním využitím energie z plynové kogenerační jednotky a tepelného čerpadla, jež by zároveň poháněla závlahu, vytápěla dům…
„Ekopěstitelství, zvláště s novým sadem, to je běh na dlouhou trať, “ ví ale inženýr, který bývá se svými plody hvězdou nejen pražského biojarmarku. „Zatím prodělávám, zejména studium a získávání zahraničních zkušeností, např. na konferencích, polyká nemalé prostředky. Výhodné exkurze organizované svazem PRO-BIO jsou jen dílem těchto nákladů. Přesto rady i kontakty často poskytuji zdarma jiným – jednak chci, aby ekoovocnáři byli víc vidět, jednak se většinou ostýchám, říci si o úhradu nesnadno nabytých informací. Spíš doufám, že se časem oni ukáží něčím na oplátku.“
V zájmu toho, aby se trvalý odběr bioovoce vžil proto už domluvil jeho odbyt i „konkurenci“ z řad nečlenů svazu, kteří ročně sklízí až několik set tun. Např. v pražské Truhlářské ulici. Už rok je vítaným, byť menším, odběratelem tamní prodejna biopotravin s biorestaurací. Ekologický sadař cení, že v tomto centru zdravé výživy platí hotově a nabízejí perspektivu stálého odběru. Jablíčka vozí i do pražských Ďáblic, do Klubu přátel biofarem manželů Růžičkových. Nejraději ale má stejně zákazníky, kteří přijedou nakoupit ze dvora. Platí ihned, šetří mu náklady na dopravu a většinou se zajímají i o celkovou filosofii ekozemědělství, kvůli které ten dlouhodobý maratón skalní protagonisté oboru, k nimž B. Plíšek patří, vlastně podnikají.
O budoucí odbyt ze svého sadu až se s léty „rozjede“ strach ale nemá. Zájem o trvalý přísun bioovoce už začínají, jako v cizině, projevovat i obchodní řetězce u nás. S přínosem pro hodnotová specifika hospodaření citlivého k přírodě tu sice moc počítat nelze, ale trvalým odbytem bioprodukce, jak praví zahraniční zkušenosti, zase řetězce zpravidla ekofarmáře posouvají z dosahu riskantní „čáry ponoru“. Té by se chtěl jablíčkový vytrvalec vzdálit právě třeba sjednáním trvalejšího odbytu pro lavinu sušené produkce, kterou, jak si ověřil, dokáže vyprodukovat, avšak je třeba zvýšit jistotu odbytu. Mimochodem suší technologií, při které surovina nehnědne, nýbrž zůstává hezky světlá. Je tomu tak díky použití lázně s přísadou povolených antioxidantů – kyseliny citrónové a kyseliny askorbové (vitamínu C).
„Chci stavět odborně na vlastní nohy velké i malé ovocnáře. Jedině tak při patrném rozmachu trhu s biopotravinami časem i ekonomicky uspějí.,“ říká a dodá: “Nejsem vůbec přítelem nesystémových státních podpor, byť za ně kolegové státu, a dík jejich slušnému zvýšení nyní i EU, chvalořečí. Tvrdím, že správnější cestou je státní podpora marketingu biopotravin, abychom i u nás dosáhli vyšších cen a zdravé tržní situace, kdy poučený zákazník, který ví proč právě BIOprodukty chce, je ochoten za jejich vyšší hodnotu i větší podíl péče a ruční práce při produkci lépe zaplatit. Stát by měl také investovat peníze do výzkumu a do rozvoje poradenství“.

KONTAKT:
Ing. Bedřich Plíšek, 508 01 Vinice 4, Tel.: 493 698 172, 602 104 853,
E-mail: bedrich.plisek@seznam.cz
provoz ekologického ovocnářství, pěstování a zpracování jablek, prodej čerstvých i sušených jablek a jablečného moštu, nabídka poradenství.

A jako malou výzvu k následování, jehož první kroky lze učinit třeba při zmíněném osvětovém „open“-kurzu Bedřich Plíšek všem zájemcům posílá 5 základních rad z malé násobilky pro začínající ekopěstitele: Jak začít s ekologickým ovocnářstvím:

1. Pečlivě zhodnoť nejvýhodnější odrůdy odpovídající podmínkám i záměrům a v tomto duchu pak přetvoř roubováním či výsadbou svůj sad.
2. Odstraň monokulturu, tj. vytvoř na pozemku zdravou biodiverzitu (např. s využitím jiných dřevin i kvetoucích bylin, takto pestré rostlinstvo začleň do sadu i kolem něho).
3. Posiluj odolnost stromů, např. změnou řezu (je-li nadměrný v zimě, strom to provokuje k intenzivnímu růstu nové hmoty, ale rychle vyrostlé výhony nejsou odolné, strom činíme choulostivějším, náchylným na houbové choroby a působení mšic).
4. Změň hnojení – v ekosadu nehnojíme rozpustnými průmyslovými hnojivy, ledky apod., nýbrž kompostem (ne však nadměrně - strom pak víc přitahuje škůdce a choroby)
5. Informuj se na možnosti biologické ochrany když sama biodiverzita nestačí (prakticky na všechny choroby a škůdce jsou už dnes biopřípravky, byť je třeba u nás nekoupíte, ale to se nyní v EU rychle mění).

Karel Merhaut