Moravský kras - Dilema jak příjemně strávit sobotu a ještě se k tomu něco zajímavého dozvědět pomohlo zájemcům z řad veřejnosti vyřešit Středisko ekologické výchovy Rychta Krásenko. Celé léto tu v rámci evropského projektu probíhaly výlety zaměřené na poznávání přírodního bohatství kraje. Poslední exkurze, tentokráte avizovaná se zaměřením na biozemědělství, se uskutečnila v sobotu 26. srpna. Ačkoli se tak jmenovala, zájemci o ekologické zemědělství odcházeli s nepořízenou.
Do čela výpravy asi dvaceti zájemců o téma se postavil Josef Jančo, odborník z Chráněné krajinné oblasti Moravský kras, který má na starosti zemědělství a péči o krajinu. Exkurze měla podobu procházky kolem obce Sloup, po okolních kopcích a vesničkách. Průvodce ji provázel zasvěceným výkladem.
Oblast Moravského krasu byla od pradávna pokryta poli a také pastvinami s ovcemi. "Kraj, pod kterým se rozkládá systém jeskyní, přímo vyžaduje šetrné zemědělství," podotýká Josef Jančo. Jak také říká, snaží se CHKO navrátit do této krajiny staré plodiny jako je například pohanka nebo špalda a také usiluje o obnovení chovu ovcí, který byl v minulém století pro tuto oblast příznačným.
Hned první zastávka přítomné uchvátila. Ovečky romanovského plemene se zvědavě koukaly, kdože je to přišel navštívit. I když roztomilé, občas místo do tvrdého chleba kously i do ruky. Sice si žijí na pastvě téměř ekologicky, ale bez certifikátu.
Naopak poslední zastávkou a zlatým hřebem byla návštěva kozí farmy s ochutnávkou sýrů. Jan Sedlák, její majitel a veterinář v jedné osobě, ochotně vyprávěl o svém hospodářství a odpovídal na dotazy. I on ale musí na otázku zda má kozy z ekologického chovu odpovídat záporně. Sice hospodaří šetrně ke zvířatům i půdě a do typického konvenčního zemědělství má daleko, ale certifikát nemá a ani ho neplánuje...
Jak tedy název exkurze - "Biozemědělství" - vysvětlit? Úmyslným klamání veřejnosti asi ne, chybnou formulací ze strany organizátorů však určitě. Trochu šmahem zaměnili v názvu "šetrné" za bio. Na druhou stranu vše, co výletníci shlédli, svědčilo o zemědělství v souladu s přírodou a zájmu o krajinu i zvířata. Na zbývající otázku zda musí mít každý certifikát, aby mohl být nazýván biozemědělcem, je však nutno odpovídat "určitě ano". Nejen kvůli vícestupňové kontrole, jíž se biorolníci musí podrobit, ale i kvůli ochraně spotřebitele, který nechce a nemá být tváří tvář značce BIO klamán ani o chlup - byť by ten byl třebas i z ovce volné a šťastné.

(knir)