Degustace biovín byly na Biofachu v hojné míře.    Foto: Jan Plachetka

Začít lze pohádkově: bylo-nebylo… Byl v půli února v Norimberku největší světový veletrh biopotravin, jmenoval se jako obvykle BioFach, hostil hodně přes 2 000 vystavovatelů z cca 80 zemí včetně 25 českých. A byl to vskutku pohádkový zážitek, ani našich sedm hodin na prohlídku osmi nabitých hal nebylo dost… Nejstručněji shrnuto: těžko najít poživatinu, kterou byste tu neobjevili v kvalitě bio a často ve spoustě variant. Dojmů přehršle - o víkendu 16.-18. března jsme je mohli na veletrhu Biostyl v Praze konfrontovat s domácí realitou.
A srovnávání je tu skoro povinností, chceme-li tváří v tvář tradovanému přání aktérů Biostylu - "být časem českým Biofachem" - přispět k vyzrávání tuzemské akce a třeba i k naší efektivnější bioprezentaci v cizině.

Od BIOfachu k BIOstylu

Masné výrobky v biokvalitě, tak řídké na našem trhu,    o sobě v Norimberku dávaly vědět rovněž...    Foto: Jan Plachetka

Tradiční velikánský veletrh v Německu a teprve piplaný drobeček u nás jsou sice příbuzní, leč zcela nesrovnatelní. V jistém smyslu ovšem i tady platí, že méně může být více. Stejně jako při degustaci vína se vychází z toho, že chuťové pohárky na jazyku vydrží v bdělosti necelou hodinu, platí, že prohlížet veletržní stánky a vnímat jejich nabídku pro chuť, zrak, ucho, čich případně i hmaty dokáže speciálně necvičený člověk v kondici tak dvě hodinky. A z tohoto pohledu byl pražský veletrh, zejména pro prvonávštěvníka příjemnější - nemusel odcházet vyčerpán či s pocitem, že toho spoustu nestihl. (A to přes souběžně v pravém křídle paláce holešovického Výstaviště probíhající veletrh Esoterika.)
Sice toho u nás bylo k obdivování, prohlížení a testování mnohem méně - však tu také máme co činit se dvěma odlišnými žánry, neboť na Biofachu se prezentují celé státy a jejich firmy hrající první ligu, zatímco Biostyl je stále spíš začínající "one-country show". Ale o to podrobněji se zas daly stánky obhlížet, dobroty chutnat a vystavovatelé zpovídat…

Ladné břízky poutající březovou biokosmetiku firmy Weleda    patřily na Biofachu jistě k nejfotografovanějším prvkům    propagace. Foto: Jan Plachetka

Mimochodem právě k nápaditosti stánků v Norimberku se firmy na Biostylu nepřiblížily ani nadohled - s výjimkou architektů Studia ARC (s objektem se slaměnou střechou a stěnami z nepálených cihel), Sluneční brány (s milým retro-prvkem v podobě autoveterána zn. Tudor z 50. let s bylinkovým designem) a aspoň příjemně dřevěného hájemství svazu PRO-BIO. Zatímco na BioFachu okouzlovaly převysoké chodící břízky firmy Weleda (na chůdách) poutající kosmetiku, půvabná Indka v tradičním slavnostním oděvu s vozíčkem vzorků atd. atd., kam se poděla česká invence? Jakoby nápadité poutání zájmu vně stánku bylo pro firmy ještě tabu. Byť jistě vědí, že i jen půvabná hosteska v efektní akci dokáže divy.
Také vlny vysílané při vaření "naživo" k našim smyslům jakoby u nás čekaly na objevení. To na BioFachu se vůně z pánví různých zemí linuly dodaleka...

Na druhou stranu uznejme, že vedle potravin se už dalo vybírat z řady přírodě přátelských produktů - na výstavišti to byly voda, osvětlení, mycí a čistící prostředky, kosmetika, přírodní léčiva, doplňky stravy, oblečení, aromaterapie, komponenty a služby ve vztahu k domu, nechybělo ani biologicky rozložitelné nádobí či propisovačky. Škoda, že zdejší časopisy o bio i eko jako by Biostyl ještě neobjevily - v Norimberku usilovalo o pozornost množství odborných i laických periodik, celostátních i regionálních.

Jak zaujmout děti - aby měly maminky čas na produkty    samotné - na to šly na Biofachu firmy různě...    Foto: Lenka Pomikálková

Na přibližně stejné úrovni (a při porovnání kupní síly v Německu a v Česku o to více) bylo zato vstupné na oba veletrhy. Pražské denní vstupné 250 korun (a třídenní permanentka v ceně 600 Kč) se, pravda, vztahovalo jak na Biostyl, tak na Esoteriku. Manažer obou přehlídek, Ctirad Hemelík, celkem věrohodně argumentoval tím, že dárkové DVD a bohatý doprovodný, zejména přednáškový, program cenu lístku mnohonásobně vynahradí (a že ze vstupného se musí zaplatit lektoři přijíždějící i ze vzdálených končin světa).
Některé potenciální zájemce o návštěvu však vstupné odradilo (a nezdálo se ani některým vystavovatelům, kteří soudili, že případný finanční výpadek při nižším vstupném by se větší návštěvností srovnal). Na druhé straně je třeba říci, že v sobotu, kdy byla v Praze návštěvnost největší, už v Průmyslovém paláci uličky mezi stánky k příjemnému prohlížení, natož ochutnávání, prostorově skoro nestačily. (Širší však být mohly, stánkové městečko bylo totiž zbytečně stěsnáno na prostředek haly). Rozlehlejší pavilony norimberského výstaviště, s větším prostorem mezi stánky, skýtaly hostům i při mnohem vyšší návštěvnosti větší pohodlí.
Jedním z obtížně měřitelných, ale o to podstatnějších znaků je ovzduší na potravinářských veletrzích obecně panující (a nejde jen o vzduch k dýchání, který byl ostatně na obou místech dobrý, dokonce v Praze možná lepší). Jsou-li ochutnávky naprosto organickou součástí prohlídky a vystavovatelé laskomin přející, nevyhnutelně se vytváří atmosféra pohody a vzájemného naslouchání… I když norimberští biovystavovatelé z celého světa působili v tomto ohledu přece jen vstřícněji i nápaditěji (což platí i ve srovnání s většinou vystavovatelů ve společném českém stánku na BioFachu - ale o tom dále), ti pražští už vcelku také pochopili, že štědrost, příčinlivost a vlídnost dělá ze zákazníků-noviců stálé (a někdy i obchodní) partnery.

Umíme se prodat?
Společná národní expozice připravená Státním zemědělským intervenčním fondem (SZIF) spolu se Svazem ekologických zemědělců PRO - BIO byla největší v dosavadní historii české účasti na BioFachu. Stánek pochopitelně nesl (2x!?)německy psané záhlaví Tschechische Republik - proč ale ne i anglické (cizinců přicházelo na veletrh dost)?. Mnohem méně pochopitelným se nám jevilo, proč podstatná část propagačních brožur a letáků byla v češtině, jen některé v angličtině - a pouze minimum v němčině…

Bašta českých ekozemědělců byla na Biofachu určitě docela reprezentativní. Jen se zdálo, že příliš nevábila    kontaktními nápady a pohostinností, takže její "hradby" nikdo moc neztékal a kolem určitě tlačenice nehrozily...    Foto: Jan Plachetka, Lenka Pomikálková

Poměrně reprezentativní český stánek měl na čelní straně (kromě dvou krajních vitrín s poživatinami) právě pult s tiskovinami, za nimiž posedávaly příjemné, ale zřejmě nijak zvlášť motivované hostesky. Po bočních stranách byly pultíky s reprezentanty biovýrobců, kteří nabízeli své pochutiny i propagační materiály (aktivita či pasivita u nich zjevně souvisela s jazykovým vybavením) - a celkem přesvědčivě dokumentovali, že se u nás sortiment bioprodukce rozvíjí.
Oficiálně se na nabídce ve stánku ČR mělo podílet 25 společností (z toho 18 členů Svazu PRO-BIO), ale při pohledu na zboží to vypadalo sotva na polovinu firem… Někteří biovýrobci poslali jen vzorky produkce. To byl i případ manželů Abrlových z Pavlova (koření a víno): "Oni ty naše lahve ale vůbec nenabízeli k degustaci," postěžoval si při pražském veletrhu nad svými frekventovanými koštovacími pohárky vinař Abrle…
Uvnitř stánku, chráněn hradbou pultů, byl velký prostor se stolovou úpravou - jen pro pozvané. Zezadu přiléhala k našemu stánku expozice Polska; tamní stánky nevypadaly tak elegantně, ale působily otevřeněji. A kdybychom srovnávali s biogiganty, jakými bylo Španělsko, Dánsko či Itálie (vyhlášené "biozemí roku"), o domácím Německu nemluvě, byl by ten kontrast ve vstřícnosti a nápadech jak získat pozornost návštěvníků, stejně jako ve vybavení "PR"-materiály (nejen textovými), ještě markantnější.
Vedle ochutnávek a stánkových prezentací probíhaly v Norimberku pochopitelně i přednášky, semináře a tzv. dílny. Na sobotu dopoledne byla v jednom ze sálů naplánována anglická prezentace českých bioproducentů. Skončila o tři čtvrtě hodiny dříve oproti programu… Je nevelký zájem publika pádným důvodem pro takový postup? A nemůže za malý zájem chabá propagace? U našeho stánku nás předtím žádná reklama na tuto výjimečnou českou prezentaci neupoutala - a kde jinde už by se tak ambiciózní počin měl patřičně vybubnovávat! Snad budou vložené prostředky i energie příště zhodnoceny důsledněji…

BIO s razítkem i bez
mají v rukou ženy
Doprovodný program dvojveletrhu Biostyl-Esoterika v Praze byl docela napěchován přednáškami, prezentacemi slovem i obrazem, diskuzemi i seancemi - vedle střední haly jim byly vyhrazeny i velké prostory na okrajích křídel a také menší pódia. Během tří dnů bylo těch pořadů podle slov manažera Hemelíka na třicet (čímž akce jistě konkurovala Norimberku) a mnohé z nich byly slušně zaplněné. Zejména ovšem ty, které spadaly do esoterické sféry… Zde zmiňme, že převahu mezi publikem - a zdá se, že mnohem zřetelnější než v Německu - měly ženy. Což může být vodítko pro vystavovatele na příští rok…
Biostyl se konal teprve podruhé (Esoterika počtvrté) a oproti loňsku se podle organizátorů rozrostl bezmála čtyřikrát - ze 30 firem na 150. Ovšem biopotraviny jich nabízelo sotva 20!!!, tedy méně než na pražském Biojarmarku. Jemu, pravda, nahrává čas sklizně s hojností zeleniny, která na Biostylu (na rozdíl od Biofachu) chyběla) - ostatně stejně jako více výrobků masných či čerstvé pečivo. Trochu dezorientujícím dojmem působilo, že na Biostylu byly i některé spíše esoterické firmy -

Nejoblíbenější biovýrobek r. 2007 - je titul vzešlý z hlasování spotřebitelů, které bylo v závěru veletrhu završeno vyhlášením vítězů. Na tisíc hlasujících potvrdilo, co odborná porota soutěže o Biopotravinu roku vyřkla již v říjnu - BIO kysaný nápoj z Valašských mlékarén je jednička! Ve dvacítce zmiňovaných potravin získal téměř čtvrtinu hlasů. Právě mlékárenské produkty letos triumfovaly především - ty z kozího mléka z jihočeské Ekofarmy Březí dobily 2. a biotvaroh Polabských mlékáren 3. místo. Výrobci oceněných potravin avizovali i novinky, takže jejich zákazníky čeká širší nabídka mléčného sortimentu. (Portrét oceněného biokrále z Valašska jsme na tomto webu přinesli již před půl rokem - o nynější soutěži více zde).    Producentům BIOkysaného nápoje k přízni zákazníků    blahopřála i herečka Květa Fialová. Foto: Jiří Dvořák

v jednom z levokřídelních stánků jste se tak mohli přihlásit například do kurzů Sám sobě přítelem ("Na konci cesty pak někteří z nás zažijí bezpodmínečnou Lásku, Celistvost a Naplnění…," stálo mj. v agitačním letáku.), zatímco v pravém křídle jste vedle Světa Grálu mohli také popít v Dobré čajovně, ochutnat dobré (nebio)víno nebo vyzkoušet prospěšné matrace ze špaldových otrub. "Pravé křídlo je pro duši, levé pro tělo," vysvětloval ideu dvojpodniku manažer Hemelík, čemuž by však mnohý vystavovatel "zleva" jistě oponoval s poukazem, že i zde jde o duševní rozměr vztahu ke všemu živému, krajině, venkovu. "Je na každém, kam se s nabídkou zařadí," říká ale manažer.
Proti uvedenému demokra-tickému přístupu asi nemá moc šancí obava pravověrných zastánců "čistého bia" ze všeho, co se k němu účelově přituluje - ostatně je na protagonistech ekozemědělství, aby svou certifikovanou ryzost uměli řádně argumentačně "prodat" i laikům. Už sám název Biostyl chytře umožňuje široký výklad. Nemusí se tu nutně prezentovat jen producenti a obchodníci biopotravinami s razítkem (zatímco v Norimberku je to přísnější - u nás takové pojetí na VELEtrh ještě dlouho nevydá!), ale i ti, kteří nabízejí (nejednou ovšem podle svých vlastních kritérií) zdravé, zdravější nebo "nějak" ekologické výrobky… A těmi už nejsou pouze poživatiny, nýbrž například oblečení ze zvláště přírodních materiálů nebo (bio)kosmetika (na BioFachu byl nově součástí - namísto esoterické expozice jako v Praze - právě kosmetický veletrh Vivaness).

Vystavovatelé, s nimiž jsme v Praze mluvili, většinou nežehrali na ceny stánků (v Norimberku nesly náklady naší expozice SZIF a PRO-BIO). I když někteří tvrdili, že jim tržba na místě náklady na akci nepokryla, většinou nepovažovali svou účast za ztrátovou. Váží si totiž i možnosti představit se bezprostředně, "zočivoči" i těm váhavým zájemcům (zájemkyním!), z nichž se zákazník stane až časem. A mnozí si také uvědomují, že na adresnou systematičtější reklamu v tisku nebo dokonce v televizi nemají a i ta společná neadresná, řídká a jen obecně "oborová" by je přišla na mnohonásobně víc při velmi pravděpodobně minimálním efektu.
Takže závěrem: pokud se ani příští rok nedostanete na BioFach do Norimberka, nezoufejte; Biostyl (patrně zas o něco dospělejší) vám v "biofochu" nabídne slušnou kolekci hodnotnějších potravin i doplňkových laskomin, osvěty i nápadů k tématu - a představí vám eko-bio-producenty a obchodníky z tuzemského trhu asi v aktivnější a tedy atraktivnější podobě než německý óbrtrh. A o to - dozvědět se co nejvíc o zdejší nabídce "bia" a o její dostupnosti - jde přece většině z nás především. Čímž vůbec nenavádíme k rezignaci na návštěvu norimberské světové biojedničky. Laikům, vyznavačům této produkce a zejména profesionálům v oblasti nadstandardní výživy totiž pořádně otevře oči, jak pokud jde o možné rozměry a trendy nabídky ekozemědělců, tak i pokud jde o široširý prostor k rozmachu a zrání oboru bio u nás.

Karel Merhaut Jan Plachetka Lenka Pomikálková