Ohlédnutí za Biofestem 2007

Foto: archiv Pro-bio, s.r.o.

Punk ještě neumřel a punkáči něco vydrží! Důkazem byl 2. června první bio-rock-festival ve Starém Městě pod Sněžníkem. O co tu šlo? Pořadatelské obchodní společnosti PRO-BIO, valící na pulty produkty z ekofarem, hlavně o to dopřát opomíjenému koutu u polských hranic kopec dravé muziky, ale trochu i sblížit světy fandů rocku a zdravé výživy či ekologie vůbec. Nejsou totiž vzhledem k postojům i textům řady kapel až tak vzdálené, jak by se zdálo…
Mračící se obloha hrozící mokrou variantou nekazila prvním návštěvníkům nijak viditelně náladu a úvodním kapelám neubrala energii ani chuť do hraní.
První řízné tóny se parkovým areálem pořadatele, nabízejícím vedle bioobčerstvení i stánky s osvětou a přírodními produkty ekologických organizací, začaly rozléhat před 11 hodinou. Při pohledu na docela suverénní projev, s jakým si hoši ze Schockwave počínali na pódiu, by málokdo hádal, že jde o jejich vůbec první vystoupení. Začínajících kapel podobného zaměření je u nás ale dost. Tato sází na drsnější polohu, její skladby jsou si však ve výrazu trochu podobné, melodicky jakoby v jednom gardu.. Až čas ukáže, zda Schockwave došplouchne jako "vlna šoku" na naší hudební scénu.
Téměř totéž se mi chce říci i o dalších dvou skupinách - Nil (se zjevně už otrkanější zpěvačkou s dravým projevem) a Tainted (s blonďatou sfingou za nesmělými klávesami, leč s urputným nasazením ostatních). "Rozjížděcím" kapelám nešlo ale upřít zjevnou chuť, razanci i kus nadání, což přátelským potleskem cenilo i nesměle se trousící publikum.

Našlápli to klasici punku

Foto: archiv Pro-bio, s.r.o.

Pardubická Dukla vozovna je mezi našimi punkovými skupinami už pojmem. Formace známá originálním zvukem dvou harmonik, dorazila bohužel do Starého Města jen s jedním harmonikářem, druhý se toho času "flákal v cizině". Ve své kolekci "Vozováci" ale i tak naservírovali osvědčené vypalovačky, mj. z posledního alba Mistři. Pardubickou čtyřku podpořilo i počasí a poprvé se ukázalo pár slunečních paprsků. Dosud spíše pasivní publikum se trochu odvázalo, první horkokrevní punkeři shodili trička. "Čistej punkovej nářez," glosoval vystoupení jeden z nich. "Líběj se mi, poslouchám je už od patnácti. Na nic si nehrajou. Normální kluci v trenclích a je vidět, že je to baví." Textíky o hospodách, holkách, klopotných cestách domů, o křepčení - od prvního alba se náměty nijak nezměnily. Přesto, nebo spíš právě proto jejich obliba mezi teenagery neklesá.

Ještě známější "staří kozáci" z pražské S.P.S. (Snížená pracovní schopnost) pak zahřáté publikum už řádně probrali k životu, neb jejich schopnost to na podiu pořádně rozjet rozhodně snížená nebyla. Odhozených triček přibylo, byť počasí usoudilo, že projevilo už dost dobré vůle a svlažilo křepčící deštíkem. Do soutěže o nejlepší stylový slogan dne tak hned přibyly odvázané výtvory na adresu téhle partičky: S.P.S. - tak to bych snes, ba dokonce (od lepé děvy) S.P.S. - na ty bych vlez! Ještě dva dny po festivalu vzkazovala na stránkách kapely nadšeně fanynka Makyna: "Suveréně nejlepší z celýho Biofestu!"

Štafetu akordů přebrala dravě i hravě Senzace příštího léta. Jejich senzačně rozvernou, odpíchnutou a zároveň uvolněnou hudební směsku reggae, ska, rocku, rapu a hip-hopu mohou zjevně i starší ročníky, což dokazoval i pohled na poskakující publikum. Kredo na jejich webu- muzika pro dobré lidi - má hodně do sebe. I dařící se záměr - šířit pozitivní náladu. Z pódia oživlého jejich bongy a saxíky sálala velmi přívětivě, což dodalo i na důvěryhodnosti tématických minipromluv kytaristy Igiho ve stylu:"Biopotraviny vám pomůžou, ale začít musíte hlavně sami …A že jsou drahý? No, co je levný je šunt, při jehož výrobě někdo ani nedostal řádně zaplaceno…"

Druzí Pardubáci - Volanti - pak zase vrátili do odvázané atmosféry přímočarý punk a jeho i jejich příznivci se tak mohli cítit jako ryba ve svém rybníce. Svěřených 45 minut vyplnil Volant svými typickými jednoduchými písničkami na tři akordy, které charakteristicky prolinkovány všudypřítomným saxíkem prostě šlapou a strhávají k mladé pohybu. Zvlášť, když jsou skoro po každé skladbě vybuzováni tradičním volantím heslem - Točte se pankáčové!

Závěr střetem živlů:
rockových i dešťových
Z poněkud odlišného soudku smyčcového rocku odtočila návštěvníkům svůj díl stále populárnější pražská skupina Pod Černý vrch. Svérázný mix bigbítově a často zgruntu přeonačených lidovek, s divokými houslovými sóly nad parádním rockovým spodkem tvoří u nás ojedinělý hudební úkaz. Zdánlivě nesourodé prvky se v rukou šestičlenné skupiny mění v konzistentní melodický i rytmický tok. Těleso funguje už deset let, větší popularitu si však získalo až v poslední době po roční pauze. Kritika ho - poněkud nadneseně - označuje za křížence Hradišťanu, Apocalyptiky, Čechomoru, Sex Pistols a Plastiků, nicméně prvky zmíněných hudebních světů se v repertoáru kapely opravdu najdou. Její vystoupení bylo asi pro mnohé první příležitostí seznámit se s jejich tvorbou, přesto se kapela setkala s nadšeným ohlasem. To už déšť ale propukl naplno, tanečníků pod pódiem proto ubylo a ostatní se soukali pod deštníky, stánky a stromy.

Foto: archiv Pro-bio, s.r.o.

Ke klopotnému nástupu finále večera se navíc připojily technické problémy, které zpozdily nástup taháku festivalu, skupiny Gaia Mesiah. Úderná dámská trojka (s australským basistou), známá i vyhraněnými názory na ekologické výzvy, které se odrážejí i v textech, tak po půlnoci znovu nalila krev do žil málem už chřadnoucího publika. Zato s plnou parádou! Nad akrobatickými kreacemi zpěvačky Marky, která nezapře dlouholetou atletickou průpravu, se jeví i hudební novic: jak vedle těch šílených výskoků a roznožek dokáže ještě zpívat?. Výbušná energie ale rozhodně neschází. celému "dámskému tajfunu". Ani však cit pro barvy, napětí, kontrapunkt. Kompozice působí jako dokonale vyladěný tvar, kde má vše na zlomek vteřiny přesné místo, kde je téma vycucnuto do morku, ale nerozpatláno ani o notu navíc. Gaia (z mesiah úmyslně vyškrtla druhé "s", neb nechce být ničí spasitelkou) vystřihla několik skladeb

Při vystoupení hlavní hvězdy 1. ročníku - skupiny Gaia Mesiah - řádně zkropil příznivce téměř májový deštík...                                                                          Foto: M. Hutař

z čerstvého alba Alfa female (rozuměj: vedoucí samice). Kalibr písní dal fanouškům jasně na vědomí, že váhat s koupí CD netřeba ani minutu.
Formace Morelly, Mishy, Marky a Joshe svůj styl nálepkuje s potutelnou tajuplností jako cross - country military. Tvorba ale zjevně čerpá z latiny, country, punkrocku, blues, funky, nu-metalu, reggae..., takže je zkrátka opravdu co poslouchat! A bylo i zde. Byť znalci už zažili lavinu zn. GM prý v uvolněnější a rozsvícenější podobě. V pozdní noci a za už vytrvalého lijavce, který proměnil prostor před pódiem v jedno bahnité pole, ani nebylo divu. Přesto se po skandování o přídavek promočený dav vytrvalců dočkal "rozsvícení" pódia ještě několika kousky (podtrženými i dynamickou prací se světelným parkem).

Za této situace dost nevděčný úkol - udělat tečku za hudebním maratónem - připadl kolem třetí hodiny nepřehlédnutelné a nepřeslechnutelné skupině Boron ze Sokolovska s frontmanem a kytaristou ´Kubou´ Tothem, takto i vokalistou s brutálně sveřepým projevem. Jejich syrová frontální vařba v přebalu image drsných chlapíků byla po propracované tvorbě Gaia mesiah už asi jedinou možnou, i když sakra kontrastní, akcelerací, schopnou udržet v blátě "tvrdé jádro" věrných punkerů. I když už zjevně nemělo vůli dopřát v této noční koupelně sluchu Kubovým obvyklým eko i mravním "kázáním" mezi skladbami. Ta však za lidštější konstalace stojí za pozornost - a nejen pro jejich člověčinu, tak nečekanou v sousedství huronského nářezu Boronů).
Skupiny Imodium, dík vodnímu živlu zrušené, se už "pozůstalí" nedočkali. S otevřenými deštníky se těžko řádí a v nacucaném hávu už přešla chuť pařit i ty neotrlejší…
Na to, že šlo o první pokus svého druhu mohl Biofest dopadnout hůř. Zvlášť, když mládež regionu byla, zdá se, velkorysostí počinu spíše zaskočena, než v kýženějším množství přilákána (na 400 diváků bylo sotva půlkou očekávání).
Řečí pedagogů: kapelám jedničku, pořadatelům za dvě, počasí tak tři mínus. Průměr si už spočítáte. Je ovšem naděje, že pokud se svatý Petr do příštího roku rozpomene na své rockové mládí a dohled nad mraky zlepší, má docela originální akce šanci i na jedničku s hvězdičkou. Je ostatně známo, že tradice rockfestivalu se piplá léta.

Marie Stíchová Karel Merhaut