Na první ochutnávku biovín, kterou v pražském Klubu techniků na Novotného lávce uspořádala na Mikuláše Liga ekologických alternativ (LEA), jsem se vypravil s chutí i očekáváním. Po několika hodinách pečlivého přechutnávání dvaceti nabízených vín jsem odcházel velmi spokojen s cenou z tomboly v podobě osvětového ekodvojcédéčka Český svět BIO, víceméně také s organizací přehlídky (její ozdobou byly půvabné hostesky "nalévačky") a zčásti i s víny…

Ochutnávka byla anonymní, to znamená, že láhve byly oblečené do černých "večerních" sáčků, aby degustátory neovlivňovaly údaje z etiket, a byly označeny písmeny od A po U škoda, že pořadatelé nedotáhli sérii až k příslovečnému "od A do Z". Na hodnotitelské kartě, kterou ochutnavač obdržel po zaplacení padesátikorunového startovného, se bodovalo od nejvyšších deseti bodů po jeden. (Možná by pro příště stálo za to - byť šlo o ochutnávku spotřebitelskou, laickou - přiblížit hodnocení vinařským přehlídkám, kde bývá obvyklá dvacetibodová škála, přičemž až dvanáct bodů lze dát za chuť a celkový dojem, až čtyři body za vůni a nejvýše po dvou bodech za vzhled a barvu.)
Doplňkovou hrou pro ochutnávače bylo odhalit, které z 20 vín není "bio" - pořadatelé deklarovali, že mezi biovína zamíchali šest "konvenčních" (nebo konfekčních?) vín - nebylo to vůbec snadné, což podle mého názoru svědčí o tom, že rozdíl mezi "bio" a "nebio" není na chuť nijak zřetelný a přitom o chuť tu snad jde především...
Probral jsem se vinnou abecedou od začátku do konce, pak nazpátek a nakonec ještě jednou od A do U (to už byly, pravda, mé chuťové pohárky dost vyčerpané). Už po první testovací sérii bylo zřejmé přinejmenším to, že bílých vzorků je 13 a červených sedm. To odpovídá i skladbě (a úrovni) u nás pěstovaných vín vůbec bílých je víc a v průměru převyšují červená i chutí. Nikdo z ochutnávačů ovšem nevěděl, že mezi nabízenými vzorky jsou i vína dovážená, a to z kategorie "bio" i "nebio" - jak jsem nakonec zjistil, tak právě jedno z mála červených, jež mi chutnalo (a jež se také z červených umístilo nejvýš, dokonce na celkovém druhém místě!; další červené skončilo až deváté!), bylo právě víno cizí, italský Merlot ukrývající se pod písmenem R.
Nad všemi ostatními víny čnělo bílé víno figurující pod literou J, bioPálava, ročník 2002 - výběr z hroznů připravený na pavlovské Ekofarmě Pollau Josefem Abrlem. (Ten byl také na přehlídce nejvíce zastoupen svými díly, a v anonymní soutěži se projevil jako nejsilnější zdejší hráč na poli biovín; kromě zlata bral i bronz za jinou bioPálavu ročník 2003 a dále i čtvrté a šesté místo, jedině jeho cabernet poněkud "zapadl" tabulkově - 16.; musím říct, že i u mne.)
Tak jako klenot byl jednoznačný i absolutní propadák; schovával se pod písmenem B a třebaže pořadatelé lstivě s jeho nabídnutím otáleli (jako by se zdráhali pustit do závodu nějakého tajného favorita), bylo už po krátkém přivonění jasné, že jde o pukavce, podvraťáka, prostě veš v jinak celkem slušném kožichu přehlídky. Přišla na to naprostá většina degustujících a tak "béčko" skončilo s průměrným bodovým ziskem 2,567 daleko poslední (rád bych se pochlubil, že já jsem mu dal 1 bod - ze soucitu). Vyklubalo se z něj španělské "krabicové" Peňasol.
Z těch šesti konvenčních vín se ovšem nejlépe umístilo také krabicové (přesněji řečeno "velkokrabicové") bílé víno - z Maďarska dovezený Muškát Ottonel, ročník 2003, a to na prestižním místě pátém. Dal jsem mu sice podprůměrných 4,5 bodu, ale uznávám, že krabicové balení nemusí být vždy známkou naprosté podřadnosti (vyzkoušel jsem i na španělských krabicích červeného), stejně jako úžasná láhev a etiketa nebo závratná cena nemusejí znamenat špičkové víno. Nemluvě o tom, že chutě jsou (stejně jako lidé) různé…
Co bych si ale při zobecňujícím ohlédnutí za přehlídkou vín troufl prohlásit, je to, že - pokud bych měl vycházet z této "leácké", pochopitelně ne zcela reprezentativní ochutnávky (ale kterou jinou by bylo, koneckonců, možné označit za plně reprezentativní?!) a z jiných ochutnávek konvenčních vín, kterých jsem absolvoval mnoho - biovína (v průměru) chuťově nepřevyšují a spíše ani nedosahují úrovně "nebiovín". Jádro pudla přitom zřejmě bude v tom, že základna pyramidy u pěstitelů "konvenčních" vín je (a vždy bude!) mnohem, mnohem širší, a tudíž i špička se nachází ve vyšší poloze. A zdá se mi přinejmenším sporné, že by dočista "nechemické" pěstování révy mělo podstatný význam pro lahodnost výsledného moku. Ale chápu a ctím, že někteří lidé mají při vybírání vína i jiné, řekněme vyšší, tedy globálně ekologické hodnoty a cíle…

Jan Plachetka

Tento článek je součástí přílohy