Dvě drobné dámy kolem pětadvacítky se po procházce Brnem chystají spolu poobědvat a s výběrem restaurace dlouho neváhají: míří k Měnínské bráně. Do restaurace Rebio chodívají kvůli zdravé výživě a navíc si nemusí dělat problémy s kočárkem. Mohou jej dotlačit až ke stolu na konci jizby, povídat si, desetiměsíční Lucinka se zatím plazí mezi dřevěnými hračkami na širokánské lavici.
"Jsme zdejší štamgasti," říká mladá veterinářka Věra Fichtelová. Oceňuje atraktivní jídelníček a příjemné, skoro domácké prostředí bez kouře. Je jednou z mladých matek, které si tuto samoobslužnou jídelnu oblíbily. Dětské kočáry uvnitř jsou zde na denním pořádku, vzácností tu není ani kojící matka.

Úderem poledne se vlídným dřevem oděná jídelna kvapem zaplňuje. Kdo vstoupí, hned se řadí do fronty, bere podnos a na něj skládá některou z ovocných šťáv, dále misku na zeleninu a velký talíř, který si sám obloží. Nabírá z vyhřívaných nerezových boxů a misek. U každého druhu jídla je cedulka, kde si přečteme název a z čeho se jídlo skládá a některé zvláštnosti, např. o bezlepkových potravinách. U pokladny si vše zvážíme a platí me za vše jednotnou cenu: 17,50 za deset deka oběda či snad biooběda? Toť otázka…
Restaurace Rebio je v Brně bílou vranou: krom toho, že je vegetariánská, snaží se vařit i z biopotravin.
"Základ jídelníčku jsme postavili na bramborách od biosedláka od Tišnova, pana Štěrby. Přidává mrkev, řepu, tedy základní suroviny, které používáme celý rok," vysvětluje majitel jídelny Miroslav Korbička. Že by se všechna jídla mohla pyšnit značkou BIO, to vůbec netvrdí. "Aby k nám zabloudila například geneticky modifikovaná kukuřice, to se asi nestane. Ale jen z biozeleni ny vařit nemůžeme, to by cena pokrmů pořádně vzrostla."
Téměř každý zákazník si oblíbil samoobslužnost: rituál vybírání jídla malebně zbarvené nabídky patří k požitkům, které by si od číšníka nikdo nechtěl nechat vzít. Volit se dá z asi 15 druhů jídel, kombinovat lze i velmi netradičně. Třeba rýže se zelenou petrželkou a zadělávanou zeleninovou vypadá u pultu stejně lákavě jako dozlatova smažené pohankové karbenátky. Obojí je dostatečně lehké, takže můžeme přidat ještě kousek sýrové žemlovky a salát. Někdo zkouší od všeho trochu, protože nazítří se změní jídelníček, takže zaručeně nebude to samé.

Pan Korbička, původně biofyzik, otevřel podnik před rokem a půl se svým bratrem Petrem. Ten se totiž vyučil kuchařem a právě se vrátil ze zkušené v cizině, jeho poslední štací prý byla tajga. Bratři Korbičkovi chtěli své znalosti a síly spojit, ideální se jim zdálo podnikání ve zdravé výživě. Fyzik s šéfkuchařem si plácli a restauraci otevřeli přímo ve středu města.. Interiér zrekonstruovali do rustikálního stylu, prostory obložili dřevem, stropy podepřeli dekorativními trámy. "Je to jiné pochutnání, než na umakartovém stole," tvrdí pan Korbička. Bratři zaměstnali tři zkušené kuchaře: jeden zná indickou kuchyni, druhý má tříletou praxí v salátové speciálce v Americe, další ovládá cukrovinky ze špaldy, slazené třtinovým cukrem. "Biomaso bych jistě nabízet mohl, ale nechci, to už by k nám nepřišli ti, co si potrpí na princip vegetariánské filosofie," vysvětluje svou strategii majitel.
Jídelna se během pár měsíců stala známou. Kolem poledne není kam sednout, otočí se tu i hodně přes sto jedlíků.
Pravidelně sem chodí zaměstnanci firem ze středu města, jádro klientely tvoří 30 až 50 letí, převažují ženy. Baťůžkáři a studenti nikoho nepřekvapí, ale hojnější jsou tzv. bílé límečky. Ke stálým zákazníkům patří i starší muž v dělnickém vaťáku. Chodí i mladíci s dívkami vyznávající "dobrovolnou skromnost." Jádro hostů Rebia ale netvoří zapřisáhlí vegetariáni: třeba podnikatelka z realitky doma vaří nejčastěji minutky a zdravé jídlo odbývá. Výstřední čtyřicetiletý architekt sem občas vodí hosty k pracovnímu obědu. Jeho kolegyně bankéřka oceňuje, že jídlo je netradiční a má úžasný šmrnc. A kdo se vyzná, toho oběd ani nepřijde draho. "Někteří si to umějí tak nakombinovat, aby talíř mnoho nevážil," směje se pan Korbička. " Třeba porce smaženého sýra u nás přijde na 17 korun. Zato bramborovou kaši nedoporučuji tomu, kdo má hluboko do kapsy. Patří k tomu nejtěžšímu v sortimentu," vysvětluje majitel. "Přitom kaše patří k tajemstvím šéfa kuchyně. Chutná výborně a tak se může stát, že díky ní hned u pokladny naskočí třeba 80 korun."

Pavla Hobstová

Tento článek je součástí přílohy