Kapela Boron ze Sokolova stojí a padá s kytaristou Lubošem Kubou Tothem, který je jejím otcem zakladatelem a lídrem ve všech ohledech. Píše texty, skládá muziku, vymýšlí témata pro nosiče (zatím jedno CD a jedno DVD). Hudba se podle něj musí dělat poctivě, pořádně nahlas a musí z ní být cítit radost. Proto radši dá přednost nezkušenému basákovi před "rutinérem". Na Biofestu ve Starém Městě pod Sněžníkem (již tuto sobotu!) dle časového programu převezme Boron štafetový kolík rockové energie po půlnoci od kapely Gaia Mesiah...
Tak jako bor (angl. Boron), chemický prvek s atomovým číslem 5, je muzika této skupiny tvrdá, krystalická a černá. Co by se dalo jiného čekat z hornického kraje. Jde o metal nejhrubšího zrna, rychlý a nepříliš melodický. Přesto může v lidech vzbouzet pocit bezpečí a optimismu a nikoliv depresi, jak si mnozí lidé o metalu mylně myslí. Koneckonců, bor se totiž v jedné z forem využívá v jaderných reaktorech jako štít proti radioaktivnímu záření.

	KUBA O KAPELE A MUZICE VŮBEC Co jsem byl na prvním velikým koncertě, to byla PANTERA. Mám je rád, techniku mají zmáklou. Nám tady všichni lidi říkali, i zvukaři: "To už je hodně nahlas." Já jsem věděl, že to nahlas není, že to furt není ono! ... Už jsem nechtěl vzpomínat. Chtěl jsem hrát novější a novější muziku. Jim (Kubovým vrstevníkům, bývalým kolegům v kapele - pozn.red.) brzy začaly vadit ty grify, co jsem hrál na kytaru. Že byly moc tvrdý. Na té nové muzice se nedá už nic očůrat. To musí být opravdický. Takže ti lidi pomalinku odpadávali, a dostali jsme se až tak daleko, že mám spoluhráče o dvacet let mladší. ... Je spousta skupin, o kterých je možno říct, to jsou Machine Head, Living Color, každý se něčemu přirovnává. Ale vždyť jsme Slované, nemůžeme hrát jako Američani! ... My hrajeme tak, jak hrajeme, a myslím, že o moc líp už hrát nebudeme. Víc ze sebe nevykřešeme. Zodpovědně ale můžu říct, že máme z muziky radost.

Kotle plné křepčících fanynek a fandů Boronu na různých festivalech a rockových klubech dokazují, že metalový štít jim docela vyhovuje. Naposledy hráli na festivalu "Stop násilí" v Lomnici u Sokolova, kde vyjádřili svůj odpor vůči násilí domácímu.
A že nehrají pro peníze, ale pro radost, dokazují jednou za čas tím, že se vzdají honoráře pro jiný účel, třeba jako charitativní příspěvek postiženým povodněmi.

O KRÁSE ŽIVOTA Jsme kluci z vesnice, máme zkušebnu tady u mě, takže když přijde ta doba a dohodneme se, vyrazíme do lesa na dřevo a kácíme stromy. Čistíme les, o kterým dřevorubci říkají, že je nerentabilní. Zaplatíme poplatek a takhle tam blbneme. ... Mám teď ohromnou radost, že se lidé někde na světě bouří proti kapitalismu. Děje se to v zemích, kde je kapitalismus řadu let. Ano, převrat u nás byla radostná věc, ale mrzí mě, že kapitalismus nejde dopředu. Cítím, že ten systém spíše politikaří, než tvoří. ... Proč vidím najednou v televizi takový blbosti? Vždyť to je tady naschvál. To je tady právě proto, aby ses nezajímal o tenhle život, ale koukal někam do blba a hledal tam někoho, jako že se hejbe vzduch! Vždyť ty máš žít teď a tady. ... Jako skupina nebereme drogy, nechceme si kupovat, nějaký chvilkový štěstí. Život je už tak dost silnej, krásnej; když všichni otevřou oči, zjistí, že "jenom" žít je krásný. ... Mně je teď osmatřicet, ale až teď přicházím na to, že když udělám nějakou práci, pořádně otevřu oči a řeknu si, kurnik, to je hezký, jak to člověka krásně naplní. Zasadím strom, složím uhlí, cokoliv, oslovím člověka, kterýho znám jenom z potkání, a řeknu mu, jedu tady autem, nechcete svézt?, on to přijme a obdaří mě tím, že mu můžu pomoct.

Luboš ´Kuba´ Toth prokládá skladby promlouváním do duše dnešním teenagerům. Nabádá je, aby nebrali drogy, nepřeháněli to s esoterikou a bludařstvím, vážili si své tělesné schránky, měli rádi své rodiče, a dalšími zdánlivě banálně znějícími apely. Reakce na jeho promluvy bývá dvojí: jedni si myslí, že to je póza, druzí, že je příliš hodný = hloupý. ´Kuba´ si ovšem stojí za svým a tím přidává kapele její - alespoň v Čechách - nezaměnitelnou image morální autority pro mládež.
V dnešní době, mediálně reprezentované mladíky a slečnami, kteří se s thymolinovým úsměvem od ucha k uchu v jednom kuse především"musí bavit" a být "in", je možná právě taková nenásilná - a přitom do tvrdé slupky zabalená - forma apelu to pravé, co mnozí náctiletí neodmítnou. Asi proto, že vycítí jak je Kubův postoj "až na dřeň" poctivý a opravdový.

Iva Nachtmannová Foto: archiv kapely