Hlavni budova kopistského domova   v době před rekonstrukcí.   Foto: www.camphill.cz

Na nebi pár mráčků, ale vypadá to, že se brzy rozpustí. Autobus je téměř prázdný. Míjíme parkoviště u terezínské pevnosti - ještě dvě zatáčky a už se otevírá pohled na zeleninová pole. Autobus zastavil, jsme v Kopistech. Půlka domů má nové fasády. Na konci ulice je upravené fotbalové hřiště s novými šatnami. Rozvoj obce na soutoku Labe s Ohří, s vyhlášenou zelinářskou tradicí, nezastavila, jak vidno, ani jedna ničivá a další mírnější povodeň. Dům s ozdobnými štuky a datováním 1931 je ten, který hledám. Na vratech visí ručně vyřezaný nápis CAMPHILL ČESKÉ KOPISTY.


Povodňové jahody
Dveře jsou otevřené, po schodech hopká strakaté kotě. Za ním vychází nakrátko ostříhaná světlovlasá slečna.

První český camphill (jako součást celo-světového hnutí), vzešlý z myšlenky, aktivit a rodinného sídla pana Petra Nejtka, patří do rodiny ekofarem již několik let, byť klienti zde bydlí a pracují teprve v poslední době. Naší reportáž odtud z konce léta jsme pozdrželi mj. s ohledem na nehodu, která domov postihla. S odstupem ji však - s následujícím vysvětlením - zveřejňujeme právě jako vzpomínku na všední den, kdy tu byli všichni společně: Camphill 7. září postihla autohavárie, při níž byli zraněni i jeho klienti Miloš Holeček a Láďa Červenka. První se po nehodě a po operaci stehenní kosti postupně zotavoval. Dne 25. září v nemocnici však náhle zemřel na embolii plic. Bylo to velmi neočekávané. Následná sobotní michaelská slavnost tak byla především pietni vzpomínkou na Miloše, který odešel ve svých 51 letech. Milošovi byl také věnován krásný koncert Vladimíra Merty a Jany Lewitové. Také Láďa Červenka, který zpočátku vypadal nezraněn, měl, jak se ukázalo, naštíplou holení kost nad kotníkem a nalomená dvě žebra, která vyvolala plicní komplikace. Nyní už je propuštěn z nemocnice a chodí se sádrou po domě i venku. Členové komunity i jejich příznivci věří, že se camphillu podaří toto nelehké období překlenout.

"Dobrý dén," zdraví a hned se směje. "Já jsem Anička." V předsíni se přezouvají dva, na pohled starší pánové, Láďa a Miloš. Jsou také lehce mentálně postižení. Spolu s Aničkou patří ke stálým obyvatelům komunitního domu. Naposledy vychází z domu mladý štíhlý muž ve volných letních kalhotách a tričku, pečovatel Tomáš. Jdeme na nedaleké pole - sklízet brambory. Předjede nás zelený traktor řízený dívkou v batikovaném tričku. Dozvídám se, že řidičkou traktoru je Hana, služebně starší opatrovnice klientů z Camphillu. A také zahradnice, kuchařka, hospodyně, tkadlena, uklízečka, umývačka nádobí, atd.
Poté, co vyoře první řádek brambor, zaparkuje svůj stroj, rozdělí příchozím kbelíky a sama jde také sbírat. Ostatní se, nepříliš radostně, přidávají. Zeleninové políčko je na

Foto: ag. BioCIT - I. Nachtmannová

první pohled úplně jiné než to konvenční na druhé straně cesty. Je jasně vidět, že není ošetřené herbicidy. Jen tam, kde zrovna sklidili, je půda vidět - jinde je zarostlá plevelem. Na rozloze 1,75 hektaru camphillští pěstují kromě brambor cibuli, červenou řepu, zelí, mrkev, rajčata, cukety, celer, brokolici, kopr a dýně hokkaido. Vše s certifikátem BIO. "Zeleninu máme pro vlastní potřebu a pro známé, a také pro lidi, kteří si něco objednají mailem a přijedou si. Třeba se složí lidi v kanceláři a pošlou si někoho pro pár metráků brambor na uskladnění. To je nejlepší, je s tím nejmíň práce," vysvětluje Hanka. "Dříve jsme zeleninu i rozváželi, ale nestačí nám kapacity, tak jsme to letos zredukovali."
Loni se zelináři z Camphillu prezentovali na výstavě Zahrada Čech v nedalekých Litoměřicích. "Dostali jsme na stánek grant od ministerstva zemědělství.

Pomocnou ruku nejen v boji s plevelem    camphillu nabídli i četné - zejména waldorfské - školy.   Foto: www.camphill.cz

Ale brigádníci nás stáli dost peněz a moc se toho neprodalo, letos už tam nebudeme," shrnuje situaci Hanka.
A co obchody s biopotravinami? "Občas si pro něco přijede paní z Rozmarýny (biopotraviny v Praze - pozn.red.), něco dáme také do Vitalu v Litoměřicích, ale je toho málo," doplňuje Hana. Od loňska zkoušejí v Kopistech pěstovat také jahody, ale zatím se nedaří. "Zasadili jsme přes dvě stě rostlin. Jenže na jaře tu stála pět dní voda, takže letos jsme jahod sklidili jen malý košíček," smutně konstatuje Hanka. Oproti povodním v roce 2003 to ale byla mírná újma. Tehdy bylo pod vodou i celé hospodářství. Dodnes je to poznat na osekané omítce.

Oběd s poděkováním
Teplota na slunci se k poledni blíží třicítce, vydržet na poli je čím dál těžší. "Přece jsme si ráno říkali, že uděláme čtyři řádky, a máme jen dva. Tak si dáme čaj a pak uděláme ještě jeden, ano," přemlouvá své chráněnce Hana. Po krátké čajové přestávce nasedá na traktor a vyorává další řádek. Pak se zas hbitě ujímá kbelíku a prozrazuje triky ekologického zemědělství: "Tam, kde jsme letos nevyseli zeleninu, dáváme takzvané zelené hnojení. To jsou plodiny jako pohanka, proso, peluška nebo hořčice, které se zaořou ještě v době, kdy jsou zelené." Tam kde se takhle hnojilo, sice také vyroste plevel - ale později a nerozšíří se tak rychle.
Když je řádek hotov a brambory sesypané do pytlů, vydává se skupinka zpátky. Tomáš odešel dřív, aby stihl uvařit oběd. Ačkoliv jsem nečekaná návštěva, bez otálení mě zve ke stolu. Anička, Miloš a Láďa chystají talíře a příbory, usadí se a pak se chytnou za ruce a zazpívají si píseň velebící boha za chléb vezdejší. Následuje vegetariánský oběd v biokvalitě:

Společný oběd je v camphillu pravidelnou součástí dne.   Foto: ag. BioCIT - I. Nachtmannová

těstoviny s bazalkou (z vlastní bylinkové biozahrádky), brokolice s česnekem a salát z červené řepy a cukety. K pití voda s echinaceou nebo čaj z šalvěje. Výtečné.
Po obědě se se mnou Anička, Láďa a Miloš srdečně rozloučí a jdou do svých pokojů trávit zaslouženou siestu. Po setkání s nimi je mi jasné, proč cílem komunitního života v Camphillu není zisk. Jde přece o to, aby se tam tihle lidé cítili dobře, lépe než v ústavu, ve kterém obvykle tráví celý život. A přitom aby si připadali užiteční, což se jim díky iniciativě občanského sdružení Camphill České Kopisty daří.
Cedulku BIO s místem původu Camphill nehledejte na zelenině v obchodech, ale udělejte si někdy výlet a přijeďte se přesvědčit, v jaké atmosféře se v Kopistech biozelenina pěstuje. Určitě vám pak zachutná ještě víc.

Iva Nachtmannová