Jarmila Chladová z Litomyšle oslavila se svou prodejnou zdravé výživy 15. narozeniny. Kromě vedení obchůdku ještě učí na střední zahradnické škole ekologii a biologii. Jen ti, kdo jsou v oboru od počátku, vědí, že stála u zrodu maloprodejen biopotravin u nás.

V roce 1996 jste zakládala sekci bioprodejen při svazu PRO-BIO.
S jakými představami?
Tehdy ještě nebylo tolik supermarketů, velkou úlohu hrály i menší obchody v centrech měst. Nepředpokládala jsem ale, že by se biopotraviny prodávaly pouze v nich. Mají ale stále velký význam z hlediska propagace a kontaktu se zákazníky. Personál se tu může více věnovat zákazníkům - na rozdíl od supermarketů, kde jde o anonymní prodej…
Ať se ale prodává biopotravina v supermarketu, v malém obchodě nebo u sedláka na dvoře, podstatné je, aby se dostala k lidem.

Měli jste prý etický kodex bioprodejce…
Jednalo se spíše o manuál. Spolupracovali jsme na něm ve svazu PRO-BIO s Radkem Hradilem. Vycházeli jsme z toho, že by správně pojatý prodej biopotravin měl odrážet přirozenou úctu k nim. Manuál radil, jak mluvit o této produkci s lidmi, jak vysvětlit, že je to opravdu potravina produkovaná s láskou. Na mnoha ekostatcích dělají farmáři svou práci opravdu srdcem. Biopotravinu "nevyrábí", ale pěstují či zpracovávají, měla by proto požívat úcty při prodeji i při konzumaci. Dříve se říkalo ekologickému zemědělství alternativní a já si myslím, že biopotraviny vyžadují i alternativní prodej, takový přístup k zákazníkovi, kdy si musíme získat jeho důvěru. Jde o to dělat tuto práci, protože jí věřím a nechtít vydělat nebo prodat za každou cenu.
To se ale moc neslučuje se současným "marketingovým" trendem. Já radši zůstávám na úrovni maloobchodu ve městě, kde jsem ho zakládala. Tady mohu s lidmi opravdu komunikovat jako v širší rodině. A mnozí si opravdu prostě potřebují přijít popovídat a pozeptat se.
Vím ale, že to není jediná cesta prodeje. Biopotravina musí jít k lidem i přes supermarkety. Já si jen jdu svou cestou "člověk k člověku".

Co manuál obsahoval konkrétně?
Krom jednání se zákazníkem vysvětloval, jak se mohou noví lidé přihlásit do sítě prodejen, vedl k poradenství zákazníkům - např. jak s dražší biopotravinou, vyžadující v kuchyni někdy jiné zacházení, pracovat. a podobné základní zásady. Vše bylo v začátcích. Ujasňovali jsme si cestu, jak biopotravinu prosadit.
V Kolíně nad Rýnem probíhal projekt, kde se školili první prodejci, aby pochopili, že práce ekozemědělce i prodej biopotravin jsou téměř posláním. Tak to dodnes cítím i učím děti ve škole.

Naplnily se vaše představy?
Myslím, že dost. Tedy v našem pojetí práce malých bioprodejen. Jen jsem trochu smutná, že to na našem trhu moc nežije českou biopotravinou. Já se v krámku téměř vyhýbám těm dovozovým typu - sušenka za 60 korun BIO. Nač dovážet zdaleka sušenku, kterou tady lidé umějí upéct taky.
V Čechách je to zařízené tak, že malé obchody slouží i zemědělcům. U obchodu máme infocentrum a radíme lidem. Klidně, bez humbuků, velkých reklam, jen výlohou, vitrínkou a naší prací spočívající i v trvalém oslovování lidí kolem nás. Netiskneme letáky, nedáváme inzerci, nesedíme ale v koutku. Prostě propagujeme biopotraviny konkrétní denní prací.

Jak vidíte budoucnost malých prodejen BIO?
Myslím, že se udrží, pokud je nezlikviduje politika. Nezanikají pro neschopnost, ale protože jsou tvrdě nastavené podmínky pro podnikání: předpisy, papírování, neustálé hrozby a omezování …ani trochu vstřícná tvář státu. Také když se maloměsto přecpe supermarkety, ničí nejen prodejnu ale i českého zemědělce. Žaludek má jen jednu kapacitu. Trh je pak přeplněný, u lidí vítězí lenost a pracovní vytížení a tím i nabídka polotovarů. Tady končí legrace a záleží na tom, zda si lidé uvědomí, že život není jen velký stres a běh, který se dá ošidit mikrovlnou troubou. To ale mnohým ukáže až čas.
Jsem ale optimista, znám spousty mladých a maminek s dětmi, které už tuhle cestu nacházejí. A vědí, že skutečně přírodně živené děti čeká lepší zdraví, než dítě odbývané sunarem právě z mikrovlnky.
Nemyslím, že malé prodejny zaniknou. Máme stálé zákazníky a cítím, že nás potřebují. Dokud budeme mít sílu a možnosti, tak se udržíme. Jsme alternativa. Vedle těch prodejen řetězců pro velkoměsta a uspěchaného způsobu života. Je to jako zahrádka a pole, obojí má svou funkci.

Tereza Knířová