Zatímco sluneční kolektory k ohřevu vody či přitápění lákají kvůli úsporám nákladů za energii (u čtyřčlenné rodiny ohřeje sluníčko kolem 60 % užitkové vody), panely fotovoltaiky, produkující ze slunečního záření přímo elektřinu, lákají příjmem za prodej čisté solární elektřiny do sítě. Od ledna 2006 totiž u nás platí včetně prováděcích vyhlášek zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů - podobný jako jinde v EU. Garantuje pevné výkupní ceny zelené elektřiny po 15 let. Pro fotovoltaiku platí cena 13,20 Kč bez DPH za prodanou kilowatthodinu. Přesto se na žádné ekofarmě ještě solární elektrárna (na rozdíl od termických systémů) nezrodila - byť jen na Šumavě víme hned o třech biorolnících, kteří o takové investici uvažují a jinde o dalších, kteří si ji přejí ...

Návratnost u nás? Různá…
Většina praktiků tvrdí, že nedosáhnou-li tito zájemci zároveň na investiční dotaci z fondů EU či nezlepší-li se dále nastavení tuzemských podmínek (ještě vyšší výkupní cena a/nebo delší doba její garance), budou asi nejen biorolníci o vlastním zdroji elektřiny ze Slunce ještě nějaký čas snít. Že už jsou naopak u nás stimuly dostatečné a při využití bankovních úvěrů jsou tyto projekty už i ekonomicky odůvodněné, to si myslí stále jen menšina zasvěcených - ponejvíce ze státních úřadů či z řad autorů zákona. (Přiznejme však, že úvěry jsou při státní garanci výkupních cen pro finančníky už opravdu zajímavější a banky se na tomto poli probouzejí.)
Zmíněné sazby stanovuje pro každý rok Energetický regulační úřad. Zisk ze solárních elektráren se díky nižším výkupním cenám i kratším dobám garance výkupních cen oproti jiným státům u většiny projektů i na konci patnáctiletého zvýhodnění pohybuje - bez dotací - kolem nuly. O kratší návratnosti investice (do 10 let) zatím u nás mluví výpočty jen u prvních fotovoltaických vlaštovek (více k ekonomice solárních elektráren).

Výnos lepší než v bance
Řádově lepší podmínky (výkupní ceny v přepočtu až 20 Kč/kWh s garancí na 20 let, nižší ceny investic díky pestré konkurenci) mají v Německu. Investice do fotovoltaických systémů se tu stávají výhodnější a tedy oblíbenější než termínované vklady u bank. Zaručují totiž po oněch 20 let výnos mezi 6 až 8 % ročně.

Letecký pohled na šumavskou elektrárnu. Foto: voltwerk.de

Potvrzuje to i projekt na bavorské straně Šumavy. Jen pár kilometrů za hranicemi se nachází jedna z největších solárních elektráren široko daleko. Na svažitém pozemku ekofarmáře Franze Sicklingera z obce Sonnen je fotovoltaika o výkonu téměř 2 MWp. Přes 10 000 panelů "sedí" na nosnících z tvrdého akátového dřeva (z levně získaných náletových dřevin v okolí!) a ročně vyrobí tolik čisté elektřiny, která na rok stačí tisícovce domácností. Prozradíme-li, že elektrárna stála 10 miliónů EUR, pomyslí si našinci nejspíš, že je sedlák už asi pěkně "za vodou"!

Poskládané peněženky
Vysvětlení je ale jiné. Projekt nemusel farmář "ufinancovat" sám. Jedná se totiž o první velkou sluneční elektrárnu společnosti voltwerk, která vznikla na (u nás dosud neuplatňovaném) principu tzv. občanských solárních elektráren. (Lidé, kteří mají zájem přispět k čistotě ovzduší investicí do obnovitelného zdroje energie a např. nemají vhodnou střechu či pozemek k instalaci většího solárního systému či větrného parku, kupují podíly v uzavřených investičních fondech, které jsou speciálně zakládány s cílem takový zdroj vybudovat).
Vidina lepšího zhodnocení prostředků či šance zapojit se do ochrany klimatu přímo v komunitě vedla několik místních občanů k rozhodnutí investičně se podílet na jednom z prvních podílově financovaných solárních parků. Aktéři, kteří byli zprvu terčem zábavných připomínek občanů, po pěti letech provozování solárního parku nelitují - narozdíl od nevěřících Tomášů mají svůj příjem jistý, navíc s pocitem, že pomáhají životnímu prostředí.

Ve stínu kilowattů

Ovce Bavorského lesního plemene   se starají o údržbu louky se solární   elektrárnou. Foto: voltwerk.de

Kromě výroby čisté elektřiny má park ale i další ekologické přínosy. Onu akátovou konstrukci např. z valné části nabídla sama příroda bez značných energetických nároků výroby či dopravy běžně užívaných stojanů ocelových či hliníkových. Solární elektrárna se dále nachází na svažité louce ekozemědělce, který k sekání dvouhekta-rového porostu neužívá žádnou těžkou mechanizaci, ale čtyřnohé "benzin-free" sekačky z plemene bavorských lesních ovcí. Jejich citlivá pastva zde má ostatně výhodu, solární panely ovečkám skýtají i žádaný stín v době velkých veder.