Před čtyřmi lety se blýskla jako hvězda ekozemědělců. Sypající se zlaťáky z putovního hrnce pro "biofarmu roku", blesky fotoreportérů, jiskra rodinné country kapely v domácím "salůnu", šoty s kulisou svorně se pasoucích koní, krav i koz v kopečkovité krajině skryté za humny Ústí n.L…
Pak jakoby mizela v ulitě. Jen známí tušili jakou prožívá proměnu.
Po letech mi stačí její první, stále vlídně natěšená slova v novém rodinném zátiší s panoramatem Českého středohoří, kousek od osady s podivuhodným názvem Babiny II, a je jasno: tuto životní sloku ekofarmářky Ing. Jany Radičové neosvětlí jen odysea podnikání v CHKO vymezeného zkratkou BIO …

"Po radosti přece přicházívá ťafka, ne?" odzbrojí ostří zvídavosti zdá se již zahojeným úsměvem, který osvěží dusno rozžhavené letní neděle. Kravín na kopci vedlejší vsi, kde vše začalo, odtud, od ještě neomítnutého sídla rodiny, vidět není.
"Přistěhovali jsme se na venkov kvůli průduškám dcery ještě za družstva a já se rozjížděla vpravdě od hnoje," vzpomene. Ten kravín je dnes její i s 840 hektary v okolí.

A odmlka? Co víc pitvat - zkrátka rozvod, potíže farmy, s úvěry, když nepřišly dotace,

	Při předávání putovního hrnce pro ekofarmu roku bylo kolem salonu živo jako nikdy - aby ne, poprvé se vyhlašovalo, jak se sluší na koňáckou farmu, v sedle. Autor tradice, Ing. Richard Barták, CSc. (v sedle), nestor našeho ekozemědělství, podle něhož se hrnci říká i Bartákův, na nevšedním "protokolu" u Radičů trval...

když vás s levotou obírají o pozemky, na něž máte smlouvu, následně peripetie s právníky, soudy, čtverem kontrol rok lítajících po hospodářství, k tomu "darda" byrokracie ztěžující soukromému statku přechod na standardy EU, nádavkem i trable na odvrácených stranách vztahu a…

"Dáváš si dokupy rodinu, nové pouto, nový dům, farmu, smlouvy, závazky, granty, jednáš na úřadech, řešíš a řešíš. Musí-li ženská v krizi vše držet, je jasné, že když se stav stabilizuje, sesype se pak. Nebo aspoň vysadí. To nastalo se mnou. Ta drsná etapa mi vzala moc energie. Potřebovala jsem vydechnout. Znamenalo to utnout na čas komunikaci s okolím, resp. ji potlačit na minimum. Úplně to totiž u našeho podnikání nejde," povzdechne.

Vysoká přitažlivá mamka tří dětí totiž byla a je duší či chcete-li manažerkou podniku, kde je 130 krav masných plemen, 22 koní, 30 hektarů sadů s 2 500 jabloní, spousta třešní a další, stále dosazované stromky. Chov koz padl. "Vázal moc mé pozornosti, dělat víc ostatních věcí by nešlo," shrne dnes jednu slepou uličku. Horší je však jiná "noční můra".

"Neustále jsi v kontaktu s úřady, nejde si vzít dovolenou, odjet, naklusáváš do Prahy, na kraj, dokládáš, hlásíš, upřesňuješ, plánuješ, žádáš, urguješ. Ze zemědělce se stáváš diplomatem. To mě nebaví. Tím se ztrácí ta radost, kvůli které jsme s farmou začínali - jako se svým snem..."

A v modrých očích se to zaleskne a ještě pak víckrát, když během hovoru zopakuje "Člověk si přece potřebuje plnit sny." K čemuž milým stylem princezny Jasněnky (byť od koní a na prahu čtvrté dekády žití) přidá pointu, že jedničkou v současných přáních páru je, aby ke společným pěti dítkám přibylo šesté. A ten cíl si žádá vytrvat v úkroku z denního cvrkotu na farmě.
Úkoly tu proto víc přebírá omladina, opouštějící zvolna dětskou bezstarostnost. Devatenáctiletá dcera Kačka se stará o jednu chloubu farmy - koňáckou agroturistiku, syn Tomáš o druhou - suprtraktor za 2 milióny. Ona již zvládá třídenní jezdecké výpravy se zájemci o putování k jezeru v Úštěku i zámku v Ploskovicích, jejich koně oživují oslavy v okolních městech. Syn s moderní mašinou hned zoral 30 ha za půlden a pochvaluje si její palubní čidla na kde co i řízenou klimatizaci v kabině, zvlášť uprostřed parných dnů. Na sušení sena tak již stačí dva místo dřívějších šesti lidí. Děti s partnery a kamarády si vzali za své i sklizeň laviny třešní, která se letos urodila. Od kuropění se trhalo, v devět vozilo do Prahy a prodalo jako certifikované ovoce se značkou "BIO" za slušnou cenu. "Mladým jsme řekli, že si už musejí vydělat na letní plány a cesty sami," vysvětluje velitelka ustupující do pozadí.

Na statek s přilehlým stylovým lokálem ve srubu v tomto období zavítá jen po ránu a pro klid duše. Dcera i ostatní, zdá se, začínají stíhat bez ní. Jak se na rodinný podnik sluší. "Jen lejstra a úřady mi zatím nikdo neodpáře," upřesní. Uvnitř jimi ale už tak nežije.

"Ráda bych se trochu vrátila do času, kdy jsem s kočárkem jezdila po farmě, krmit si králíky… . Farma by docela šlapala beze mě a já bych pak víc rozjela

	Plavení koní - osvědčený zážitek pro zvířata, děti, agroturisty domácí i z ciziny. Ti poslední si za něj rádi připlatí.

sušení ovoce, ostatně ovocnařinu mám vystudovanou." Pod kopcem v roubeném skanzenu v Zubrnicích, s tradiční sušárnou ovoce, kterou nechali sladit s přísnými požadavky na kontrolovanou ekoprodukci bez jakékoli chemie, to už vyzkoušeli. Po dvou metrácích křížal se - a to pouze u přátel - jen zaprášilo. Letos chtějí zkusit víc, hlavně švestky, jejichž úroda vypadá skvěle. Je už i projekt na vlastní sušárnu. S rozpočtem na milióny je však zatím na čekané.
Dělají i dětské výukové tříhodinovky, kdy si děcka - z mateřinek, ZŠ i dětských domovů - vyzkouší všechno možné u koní: od jejich hřebelcování přes povahu, krmení a postroje po jízdu. "Děti bývají nadšené a i nám je u toho fajn," říká Jana. "Mám i střední školu pedagogickou, takže ta práce mě baví. Stříhat ale v tichu stromečky a sázet je a být v těsném dotyku s přírodou, to mi zahřeje dušičku ještě víc. Proto jsem se na hospodaření citlivější ke krajině, půdě i zvířatům taky dala."

Snad i proto kdysi padly nejen zlaťáky (desetikačky) z "hrnce" na likvidaci černých skládek obce, mj. proto, že se u

	S kopyty na zádech či spící na louce vleže, jako na ekofarmě Babiny, se koníci často nevidí - činí tak prý tam, kde se cítí dobře a bezpečně...

nich mohl zranit jejich dobytek. Ten pastvou obnovuje trvalý travní porost v okolí. Z popudu ekofarmy byl z grantu EU zveleben a osázen i vysychající obecní rybníček, kde se plaví pro požitek zvířat i svůj jejich hosté na koních. Statek zaujal i nabídkou "lázní pro koně" - to když zde ty problémové svou péčí a volností na pastvinách zbavovali potíží.
Chatky u farmy ale dosloužily a čeká je rekonstrukce. Agroturistiku s přespáváním na farmě tak na čas omezili. Jen odolní Němci nocují ve stanech. "Specializovanějším zájemcům může výjimečně posloužit i blízký domek s lůžky, ale já nabírám energii a na dceru vše nechci hodit. Pobytovým turistům se musíš věnovat, o víkendech, večer, dělat snídaně. Snad zase po mateřské či až dcery dostudují." Z operačního programu EU chtějí zvládnout přístavbu ke stáji, sedlovnu. Už dnes si ale koně na sebe vydělají a přinášejí farmě až třetinové příjmy. Další plynou z prodeje chovných telat do Německa. Vloni se podařil skvěle, letos jsou ambice ještě větší. Farma si přivydělává sušením lipového květu na čaje i třeba nabídkou exkurzí s výkladem.

A vyhledávaný salon s pípou a rožněm? "Omezujeme vysedávání lidí v něm, v tom agroturistika netkví, občasné posezení s přátelskou sešlostí je fajn, ale jsem ryba, miluju pohodu, rodinu, mumraje nemusím. Bývalý muž na ně byl, ale když rybu dlouho šponuješ, stejně se pak potřebuje vrátit k té tišší hladince dané jí od přírody."

Ohleduplnější zemědělství je živí, ale jen jím nežijí. Má umožnit i potěšení osobní. Poté, co do rodiny přibyl mechanizátor s ambicí skladatele, je jeden ze snů i hudební… Dozvím se jen, že rodinné kapely se netýká. Byť si občas s dětmi zahrají a holky dostaly k vánocům kytary. A dvě písničky si matka s dcerou i nahrála - jen tak pro sebe - na CD.

Trable odeznívají a s klidem se zase vrací radost. I šance splnit si nějaký sen další. Ať už "srdeční" nebo "eko-agro". A možná nejen jeden…

Karel Merhaut