Foto: ag. BioCIT - T. Knířová

Nádraží Ohnišťany - čeká na mě Vladimír Jemelík v pracovním, je na něm vidět, že se na chvíli utrhl z práce. "K nám na statek do Podlesí byste se pěkně prošla," usmívá se. A měl pravdu, bydlí téměř na samotě. Cestou míjíme pole i pastviny a on mi vysvětluje, kde se co pěstuje. Za chvíli mezi stromy parku vykoukne hezký i když trochu zanedbaný lovecký zámeček z konce 19. století. Ačkoli rodina mého průvodce bydlí na zámku, nežijí si zrovna jako králové. Peníze na investice i renovaci scházejí, jako téměř všude, i tady.

Ovce místo sekačky
Hospodářství Jemelíkových čítá přibližně 45 hektarů, z toho polovina slouží jako pastviny a na zbytku se pěstuje špalda, oves, hrách nebo jetel. Všechny plodiny mají zapsány v ekologickém zemědělství a stejně tak 50 ovcí plemene Texel, které chovají na maso. Ptám se, proč si vybrali právě chov ovcí? "Úplně jednoduše," odpovídá pan Jemelík, "prostě jsme potřebovali nějak udržovat travní porosty, jak v zámeckém parčíku, tak v okolí statku." Tak trochu ekologická sekačka, se kterou se nemusí jezdit. "Teď zrovna máme připravené dva plemenné beránky na aukci a jinak prodáváme jateční jehňata," dodává k chovu ovcí. Jehněčí se ale na trhu objeví jako konvenční, protože o biomaso prý není moc zájem. Ovečky vypadají trochu hubeně, svou vlnu totiž ztratili už na začátku léta, kdy je paní Jemelíková jednu po druhé sama stříhala a zbytek rodiny jí huňaté krasavice naháněl.

Foto: ag. BioCIT - T. Knířová

Jediné, co na statku není bio, jsou prasata. Ta si sice žijí určitě pohodlněji než jinde, mají nastláno slámy, ale na certifikát to ještě nestačí. "Rádi bychom je zařadili do bioprogramu, dokonce jsem se byl podívat na farmě v Sasově u pana Sklenáře, ale zatím nemáme finance na úpravy prostor," vysvětluje statkář.

Agromanažeři a na statek? Pch!
Dá se říci, že statek Podlesí funguje jako rodinná farma, protože tu zaměstnávají jen jednoho pracovníka. Byly doby, kdy tu měli zaměstnance i čtyři, ale nakonec zjistili, že je pro ně mnohem jednodušší i levnější nikoho dalšího nepřibírat. Občas se tu objeví i studenti na praxi. "Svého času jsme tu měli študáky blízké zemědělské školy. Ta se ale postupně začala orientovat ekonomickým směrem, a tak rodiče neviděli rádi, že jejich děti pracují na statku… Souvisí to s celkově opovržlivým nahlížením na zemědělství," dodává farmář.

Foto: archiv Jemelíkovi

Procházíme kolem ekologického sadu jablek a mezi stromky se prohání bílý poník. "Na něm už se nikdo nevozí, je to starý pán," představuje koníka pan Jemelík. Sad si tu zřídili prostě proto, že měli nevyužitý prostor a ekologický ovocnář inženýr Bedřich Plíšek odvedle z blízkých Hořic je přesvědčil, ať se dají na biojablka. Z nich vyrábějí mošt v malé moštárně a prodávají ho ze dvora. Bohužel se jim ale nepodařilo moštárnu certifikovat, a tak mošt z jejich biosadu nemůže být označen ekologickou ochrannou známkou. Mají také velice dobré vzájemné vztahy s hradeckým bioobchůdkem Bazalka a nejstarší dcera pana Jemelíka Kateřina, která studuje zahradní architekturu na vysoké škole, právě připravuje pro výlohu prodejny podzimní výzdobu.

V zámecké komnatě i ve stanu
Park u zámečku působí příjemně, jen si lehnout do trávy a odpočívat, ale takový přepych si domácí nemohou dovolit. Leda jejich hosté. V zámečku totiž bydlí nejen manželé Jemelíkovi se svými třemi dětmi, ale občas také lidé z daleka i blízka.

Foto: ag. BioCIT - T. Knířová

"Teď už tu nikdo není, sezóna u nás skončila," podotýká paní Jemelíková, "ale během prázdnin máme tak plno, že musíme někdy i hosty odmítat, ale to je tak jeden měsíc v roce." Návštěvníkům tu nabízejí zejména příjemné a klidné domácí prostředí, proto jsou jejich nejčastějšími hosty právě rodiny s malými dětmi nebo starší lidé. Ubytovávají je možné ve třech dvoulůžkových a jednom třílůžkovém pokoji. Ten nedávno prošel rekonstrukcí a vypadá téměř jako komnata. "Postupně chceme zrekonstruovat i dvoulůžkové pokoje a možná přidat i další. Místa je tu dost," osvětluje své plány farmář. Hosté mají samostatné sociální zařízení, kuchyňku a společenskou místnost. Na děti tu čeká ping-pong, houpačka, dřevěný domeček nebo ohniště.
Kdo má raději ubytování s nádechem dobrodružství, může si postavit stan v kempu v zámeckém parku. "Hostům můžeme připravit snídani, ale kvůli papírování jsme od dalších jídel ustoupili. Každý si může uvařit sám ve své kuchyňce a také si koupit produkci našeho statku, třeba jablíčka nebo jehněčí," popisuje sedlák a zámecký pán v jedné osobě možnosti svých hostů.

Losování o týden na farmě
Největší problém tu mají s informováním turistů, protože jsou tak trochu odříznuti od světa. "To byl také jeden z důvodů, proč jsme dali jako cenu do soutěže Střihněte si BIO, kterou pořádá Hnutí Duha, pobyt na farmě. Chtěli jsme k nám přilákat lidi, kteří se zajímají o ekologické zemědělství,"

Foto: ag. BioCIT - T. Knířová

zdůvodňuje rozhodnutí Vladimír Jemelík. Šťastné výherce čeká týden na zámečku pro dva a budou si moci vyzkoušet čistotu zdejšího vzduchu na vlastní kůži.
Jejich další plány se ubírají spíše směrem k agroturistice, než k rozšiřování zemědělských aktivit. "Prasat i ovcí máme plný stav. V obilovinách jsme letos chtěli přejít na pěstování osiv do ekozemědělství, ale nepříznivé počasí zasáhlo i nás a třeba špaldu budeme muset prodat jako nestandardní," osvětluje své plány farmář. Rádi by do budoucna vylepšili ubytování nebo si založili penzion pro seniory, aby lépe využili prostor i krásné přírody.

Místo modré krve, chuť na BIO
Když byl zámeček jako rodinný majetek Jemelíkovým navrácen, ocitli se z ničeho nic na venkově, tuto životní výzvu přijali a pustili se do hospodaření. Vždy měli "v krvi" vztah k přírodě a hned od začátku se jim líbila myšlenka obdělávat půdu bez chemie. Podle pravidel ekologického zemědělství začali hospodařit postupně od roku 1996.
Napadá mě, když jsme na zámečku, zda mají Jemelíkovi v žilách také "modrou krev". Zámecký pán s vidlemi mě ale zklame, jeho dědeček koupil sídlo až v roce 1924. Pak ho rodina ztratila a získala zpět v restituci až před patnácti lety. Do té doby žila v běžném paneláku v Prostějově…

Tereza Knířová