Nabídka zahraniční firmy. Foto: roberts-bio.de

Aktivisté za práva zvířat brojí léta proti děsivým podmínkám chovu slepic i kuřat. Halové chovy drůbeže asi připadají nehumánní většině lidí. Kuře stráví život v tlačenici desetitisíců jedinců na malém prostoru, bez slaměné podestýlky a možnosti pořádně hrabat či se volněji proběhnout. A pokud nechcípne, selže klimatizace (což se během letních veder také stává), čeká jej cesta na drsná jatka. Lidé, kteří by lepší podmínky pro drobnou drůbež uvítali, a přitom si občas rádi pochutnají na kuřecím mase, tu nemají příliš na výběr. Kuřecí získané ekologickým a k zvířeti šetrným způsobem je u nás zatím jen v několika obchodech, navíc se vozí z Německa, takže cena je pro většinu z nás pořádná "pálka".

Pavel Kýr, majitel drůbeží ekofarmy, který za certifikovaná biovejce letos získal čestné uznání v soutěži Biopotravina roku, už o chovu kuřat na maso docela vážně uvažoval: "Volali mi už lidé, jestli nemám bio kuřata, že by měli zájem.

Přijde po biovejcích i biokuřecí, toť otázka i pro chovatele  slepic Pavla Kýra.  Foto: ag. BioCIT - J. Dvořák

On není až takový problém bio kuřata vykrmit. Spíš je otázka, jak je zpracovat a jestli by se podařilo je prodat." Z jednoho "turnusu", tedy období, po které kuře roste než jde na porážku, může být i pět tisíc kusů. Čím méně, tím je jejich maso ve výsledku dražší. Pokud je chce dodavatel prodat chlazené, jak zákazníci preferují, nemohou být dlouho skladována.
"Obchodníci vždycky čekají, až jim to přinesete pod nos, a pak se teprve rozhodnou," přibližuje úskalí podnikání v této oblasti. V Rakousku, odkud si vozí certifikované krmné směsi pro své nosnice, fungují odbytová družstva, kterým ekofarmář prodá surový produkt, ať už rostlinný či živočišný, a oni už zajistí další zpracování, balení i distribuci do obchodů. "To bohužel v Česku postrádám, všechno si tady farmáři dělají takříkajíc doma na koleně," říká Kýr. Přitom investoval statisíce korun, šel do většího rizika, neboť drůbež bez antibiotik a vakcín je více ohrožená nemocemi. Dnes vejce ze své ekofarmy dodává vytříděná, zabalená, s čárovým kódem - obchodníci je mohou dát rovnou do regálu.
Ve zpracování by skutečně nebyl neřešitelný problém. Už dnes existuje v Česku několik jatek, která běžně fungují jako konvenční, ale po určitý čas se "přepnou" na přísnější standardy pro ekologické hospodaření. Například u hovězího dobytka nejdou zvířata na porážku společně, ale po jednom, aby nebyla stresovaná, nedostávají rány elektrickými biči ani tyčemi, atd. Podobné standardy upravené pro drůbež v normách EU existují.

Pár kusů v boxu
Ačkoli prodejny společnosti Albio kuřecí produkty prodávají už téměř rok, stále se prodeje pohybují na nízké úrovni. Kuřecí s etiketou RoBert´s - nejen maso, ale i párky či šunka se dováží až z obce Schöneck u Frankfurtu nad Mohanem. Zpočátku bylo veškeré biokuřecí a výrobky z něj na obrázcích v katalogu a zákazník si ho musel objednat a počkat dva týdny. Teď už ve dvou ze tří prodejen Albia v Praze na kuře v chladicím boxu narazíte (v Truhlářské ulici to prý pro nedostatek místa v chladicím boxu nelze), ovšem ne vždy.
"Přiváží je každý pátek," říká vedoucí prodejny Albio Smíchov Jiří Felgr. Náhodná návštěva v pondělí odpoledne ovšem nachází v chladicím regálu pouze pár krabiček kuřecích nugetů a nálepku "kuře celé 350 Kč/kg", objekt zájmu nikoliv. "Je lepší, když si ho objednáte, pak máte jistotu, že bude," potvrzuje Jiří Felgr. Ve velkém kuřata zatím neodebírají. Ani blízkost obrovského obchodního centra Nový Smíchov a multikina, bank a různých úřadů zatím nepřilákala tolik zákazníků chtivých masa, aby se vyplatilo mít stále plné pulty. Podobně je tomu v Albiu na Dejvické - k dispozici je jeden kus vakuově baleného celého kuřete, pak stehno (479 Kč/kg) a prso (za 878), několik balení drůbežích biopárků, šunka. Mimochodem, dostatek chladicích prostor v bioprodejnách je také háčkem, na který by narazil každý dodavatel chlazených kuřat - jsou většinou velmi malé.

Čím delší řetěz…
Biomarket Vítek v Praze na Vinohradech začal nabízet kuřecí maso v biokvalitě taktéž od firmy Robert´s před dvěma měsíci. "Nejvíc se prodávají párky (pět nožiček za 139 korun) a šunka, to je v řádu desítek denně, méně už celé kuře (339 Kč/kg), a kuřecí křídla (216 Kč/kg), to je v řádu jednotek," říká Radim Vítek, majitel obchodu. Vítek se domnívá, že pokud by bylo k dispozici čerstvé biokuře české, prodávalo by se po stovkách: "Záleží samozřejmě, s jakou cenou by producent přišel."

Kuřecí stehna, servírovaná při pražském biojarmarku spole-   čností Albio za cca 70 Kč. Foto: ag. BioCIT - I. Nachtmannová

A co otázku obrátit? Kolik by vlastně byl ochoten zákazník s průměrným příjmem obětovat za ohleduplněji chované české kuře bez vakcín? Malá anketa (samozřejmě s nižší vypovídací hodnotou než specializovaný průzkum trhu) mezi informovanými zákazníky naznačuje, že by nebyli ochotni sáhnout tak hluboko do peněženky jaké ceny jsou nyní… Odpovědi oscilují mezi 120 až 200 korunami za kilogram. Co na to Pavel Kýr, jako potenciální dodavatel či člověk z oboru? "Řekl bych, že při započtení všech nákladů a rizik bych se já jako farmář mohl dostat s cenou asi na 100 korun. Když si ale přičtete náklady na zpracování, dopravu a podobně a nakonec marže obchodníků, dělá to tak sto procent navíc. Proto čím kratší je řetěz mezi ekofarmářem a zákazníkem, tím líp."

Slepici na vyšší výkon nezapnete…
Záruku stabilního odběru by mohly pro potencionálního chovatele ekokuřat představovat restaurace. Zatím se do bio kuřecího pustila restaurace Albio v polovině září. Hlavní jídla s kuřecím sice hosté preferovali oproti hovězímu či vepřovému, přesto je předčasné dělat závěry o poptávce zákazníků. Zatím příliš nemůže být řeč o zisku, protože pořizovací cena kvalitní drůbeže je několikanásobně vyšší než z "konvence".
Další možností jsou řetězce. Ty zatím biodrůbež nenabízejí vůbec. Pokud by projevily zájem, obává se trochu Pavel Kýr, že by jejich poptávce pak nestíhal vyhovět. "Vidím to u vajec. Řetězce po mě ze dne na den třeba chtějí vajec dvojnásobek. Nechápou, že to není jako v továrně, kde prostě zůstanou lidé pracovat déle a vyrobí se toho víc. Slepice nelze zapnout na vyšší výkon, pak už by to nemělo s ekologií opravdu nic společného. Proto jsem zatím s plány ohledně kuřat dost opatrný."
Biomarket Vítek v Praze na Vinohradech začal nabízet kuřecí maso v biokvalitě taktéž od firmy Robert´s před dvěma měsíci. "Nejvíc se prodávají párky (pět nožiček za 139 korun) a šunka, to je v řádu desítek denně, méně už celé kuře (339 Kč/kg), a kuřecí křídla (216 Kč/kg), to je v řádu jednotek," říká Radim Vítek, majitel obchodu. Vítek se domnívá, že pokud by bylo k dispozici čerstvé biokuře české, prodávalo by se po stovkách: "Záleží samozřejmě, s jakou cenou by producent přišel."

Iva Nachtmannová