Vážení zvídaví… …vyznavači venkovské turistiky, učitelé, organizátoři zájezdů, exkurzí, školních výletů a všichni, kdo od dovolené chcete víc, než jen klídek a pokoj od všeho a od všech a od výletu čekáte nejen krásný vzdoušek a možnost kochat se! Právě vám, u nichž tušíme i strunu zájmu o ekologický rozměr našeho konání, chceme představit místa, jejichž širší - a nebojme se toho slova - poselství nejsou, podle nás, zcela vyslyšena. Považujeme za ně "ostrůvky pozitivní ekologické deviace" které, zejména na venkově, nabízejí inspiraci a poučení ve více rovinách…. … Samozřejmě těm, kdo o to stojí a jsou ochotni a schopni takto vícerozměrového vnímání. Máme však za léta našeho mapování ekologických alternativ pocit, že se o právě takových místech u nás málo ví. Nebo, že pro oborové klapky na očích o nich ví jen lidé téhož zaměření. Tak například ekofarmy vnímáme jen ve vztahu k biopotravinám z "nepráškovaných" polí. Přitom některé už uplatňují energetické alternativy, jejichž znalost, zejména u mládeže, dnes má patřit k základnímu vzdělání: ekologická topidla na spalování biomasy, tepelná čerpadla získávající teplo k vytápění z venkovního prostředí, kogenerační jednotka, která vyrábí elektřinu a zároveň odpadním teplem ze svého motoru topí. Jinde zase ekostatky, ale třeba i centra pro ekovýchovu dětí mají vedle úspor energie a čistšího ovzduší co říci k tradicím i oživování venkovského života, k péči o vodu v krajině, o sakrální památky, o kulturní dědictví místa, k záchraně místních odrůd či plemen, ke znovupoužívání přírodních stavebních materiálů atd. V mnohých z nich najdete osobnosti s darem neznudit výkladem laiky a zaujmout odborníky. Jak biofarmy, tak ekocentra navíc často poskytují ubytování. Jenže pokoje pro hosty bývají využity jen pár týdnů v létě a o daru přesvědčivosti lidí, o nichž mluvíme, to někde platí jen o málo méně. To vše za situace, kdy mnoho škol rutinně jezdí na výlet jen do muzeí či ZOO velkoměst, aniž tuší, že za pomyslným kopcem mají ideální "učebnici v krajině". Svět jedněch často neví o světě druhých. Přičteme-li, že sedláci či lidé z center ekovýchovy nestíhají volná lůžka či svůj talent více nabízet k využití i když zisk z eko-agroturistiky (nazývané též právem měkká či šetrná turistika) by tu vítaně posílil jejich podnikání či osvětové snažení, pak je to škoda pro všechny. Přijměte proto vy, kteří víte o jaké struně úvodem mluvíme, tento malý "eko-agro-itinerář" jako svého druhu prvního průvodce po komplexněji pojatých "oázách pro zvídavé". Snad potěší ty, kteří chtějí s rodinou, dětmi, známými i sami poznat, prožít, pochopit a předat něco víc, než co nabízí běžný penziónek na vsi. Možná poslouží také jako "tipník" k objevování dalších nedoceněných a přitom inspirativních oáz někde za kopcem u vás. Kroky správným směrem (v duchu orientačních zásad desatera ekoturistiky, které vám v našem pojetí nabídneme spíše k zamyšlení) přeje ...    LEA