Budyně nad Ohří - "Skoro všechno už máme sklizeno. Naštěstí," pochvaluje si letošní léto Karel Tachecí, zemědělec z Budyně nad Ohří, který ekologicky šetrně pěstuje olejniny, zeleninu a obilí. Obilí především. Na poli mu zbývá už jen malý pruh konopí. Samozřejmě technického. "Požádali nás ze svazu abychom vypěstovali konopí v kvalitě bio, do kosmetiky, tak to zkoušíme. Nechtěl jsem, aby moc vyrostlo. Kombajnu se to může namotat do stroje a mohl by se přehřát." Přesto rostliny přerůstají i jeho dosti vysokou postavu, jsou aspoň půldruhého metru vysoké.
Statek rodiny Tachecích se rozkládá pár kroků od vodního hradu, kde nadšenci pořádají středověké šermířské souboje pro veřejnost a staročeské jarmarky. Tvoří ho budovy postavené do čtverce, které obklopují prostorný dvůr plný zemědělských strojů. V jednom rohu je přístřešek pro krávy, v dalším ohrádka pro kozu, po dvoře se volně prochází krocani. Ve třetím rohu je portál se starobylými vraty, které vedou na zahradu a zeleninové políčko. Tam už je také hodně sklizeno a zoráno, zbývá jen červený mangold, petržel, mrkev a krmná řepa: "To je lék pro krávy, celkově je ozdravuje a přitom jim strašně chutná, " říká ekologicky šetrný rolník. V menší ovocné části zahrady vidím broskvoně a poblíž včelí úl. Karel Tachecí hned vysvětluje, že včely nemají certifikát a těžko by jej získaly, protože v okruhu tří kilometrů převažují konvenční pole. Domnívá se, že i tak mají pozitivní vliv na celou zeleninovou i ovocnou zahradu. Není nad opylení včelami.

Nešel by do nejistoty
Karel Tachecí patří mezi zemědělce, kteří se sice oboru věnovali i před listopadem 89, ale díky změně režimu získali jejich rodiny v restituci zpět zemědělské usedlosti. A to byla příležitost začít dělat věci po svém. Vrátit se k tradicím. Začal si ekozemědělství zkoušet nejdřív asi na sedmi hektarech (ke kontrole KEZu se přihlásil v r. 1998), postupně přidával. Netají se tím, že jeden z důvodů, proč takto začínal, byly i sliby vyšších dotací do ekologického zemědělství. Nešel by do nejistého podniku. Ani dnes nedodává těm, kteří příliš otálejí s placením. Kupodivu jsou to i zavedené firmy s bioprodukcí.

Zrno je čisté
Otec Karla Tachecího nesl pokusy o ekologické hospodaření zpočátku nelibě. "Říkal, že se vracím o sto let nazpátek. Jenže chemické postřiky tu jsou necelých padesát let - a jak se stihla za tu dobu země poničit!" Časem si otec zvykl. Málokterý syn rolníka dnes pokračuje v otcových stopách. Takhle se alespoň zachová hospodářství. Na statku kromě otce a matky Karla Tachecího pracuje ještě jeden stálý zaměstnanec a příležitostní brigádníci. "Začali jsme spolupracovat i s vysokou školou zemědělskou na jednom výzkumu a díky tomu nám začali posílat praktikanty. Pokud stojí o práci, my o ně taky stojíme," odmítá hned dříve běžný zvyk studentů praxi "proflákat". Práce je prostě pořád dost, jako na každém statku.
Sklizeno a pod střechou má už Karel Tachecí žito, pšenici, oves a žitovec. Oves dodává pro dobytek a pro kozy na ekofarmy v kraji. Jak řeší problémy s věčným plevelem na poli, jestliže nelze používat herbicid? "Jednoduše, dodržuji osevní postupy, střídám plodiny a jako podsev pod obilí používám vojtěšku nebo jetel nachový. Ten se pak zase dá ke zkrmení kravám." Je pyšný na to, že zrno je po sklizni "čisté", není plné zelených zbytků, jak si o eko-zemědělské sklizni prý myslí konvenční zemědělci.

Námluvy s biomákem
Připadá mu že ekologické zemědělství není o moc náročnější na byrokracii než konvenční. Administrativu navíc mu přineslo až pěstování máku a konopí. U obojího musí vyplňovat formuláře pro celní správu. "Musím popsat, co jsem udělal s makovinou (zbytky makovic - pozn.red.), jestli jsem ji spálil a kde... To už je zdržující byrokracie." Přitom s mákem modrým a mákem bílým v biokvalitě začíná. Proto není stoprocentně spokojen se sklizní. "Je v tom hodně makoviny, bude se muset mnohokrát přesívat. Kdoví, kdy na to budu mít čas," uvažuje nahlas. "Snad v zimě."
Po osmi letech pěstování obilí bez chemie je docela hrdý na to, že se letos jeho výnosy blíží výnosům konvenčních zemědělců. Letos to bylo skoro 30 metráků na hektar. Dlouhé sucho přežila jeho pole lépe než konvenční, ačkoli bez závlahy. "Je tam spousta mikroorganismů, které půdu provzdušňují. Loni jsme nestíhali a najal jsem člověka ze sousedství na zorání po sklizni. Když zoral to naše nejstarší eko-pole, řekl mi: ´To je jako kdybych oral peřiny.´"

Iva Nachtmannová