Král na koberečku? Ano, leč vlastním biozeleninovém - a místo žezla s pestrobarevným stylovým salátem, jedním z více zde pěstovaných druhů.

Je sedm ráno a mezi padesátimetrovým fóliovníkem, stodolou a zdejší hájovnou činí v ranním slunku dva muži v holínkách přípravy. Vynášejí bedýnky, radí se, ukazují tu na pole, tu na váhu či stůl s úřadem ve stodole. Pozdraví se s lesáky, kteří se vynoří z porostu, vezmou každý po komínku beden, motyčku, pokynou nám "tak jdem na to!" a vcházejí do tunelu větraného zpola vykasanou fólií. Ke koberci zeleniny pod jejich nohama se hodí nejlépe jediné slovo - vyhledávaná! Jak na pultech brzy ohlásí cedulky (a logicky i cena), je totiž v kvalitě BIO.
Zde, v čistém údolíčku pod chřibskými kopci, tři kilometry za Velehradem směrem na lesní chatu Bunč, chceme strávit kus obyčejného dne s Ing. Petrem Weidenthalerem, označovaným v oboru biozeleniny za moravského krále. Pozval nás na pondělí, které je pro jeho pouto se zákazníky typické: čerstvě sklizené plody hned vozí na pulty do Brna.

Přesadit lze i zelinářství

Ze záhonu pod sprchu - to je první cesta sklizených plodin…

Zelinář Weidenthaler si svou korunovaci tzv. "Bartákovým hrncem" plným zlaťáků (desetikorun), udělovaným nejlepším ekologickým zemědělcům roku, užil už v pětadevadesátém roce jako jeden z prvních. Tehdy ještě hospodařil na pronajatém pozemku v Machové u Zlína. Na lesku své značky Luční údolí pak další léta pracoval. Když musel po ukončení nájmu půdu opustit, našel nový vhodný pozemek tady za Velehradem na Uherskohradišťsku a to se .pak odrazilo i v dnes užívané značce: Biozelenina Velehrad.
"Tahle podlouhlá enkláva půdy pěkně dokola zabalená lesem mě upoutala, když jsem jel silnicí ve stráni a skrze již podzimně holé stromy ji uviděl z okýnka auta, "vzpomíná v pokleku u záhonu sklízených ředkviček i bílých tuřínků zahradník. "Začal jsem se pídit a od roku 1999 jsme mohli hospodařit."
Zvelebit jí pro účely bioprodukce ale nebylo jen tak. "Orat jí, to zprvu bylo jako orat cihly. Než jsme jí dali do pořádku, dala nám zabrat. Navíc nebydlíme s manželkou zde, takže denně dojíždím. Farma je ale uprostřed krásné přírody Chřibských kopců, kde jsou jen čisté lesy a louky, takže hospodaření šetrnému k přírodě tu vše nahrává. Až na to, že jsme zas na pronajatém, navíc jde o kousky od více majitelů, takže s odkupy je potíž…"

Zeleninová duha pak omytá počká v chládku u potoka.

Svým způsobem ale pěstitel začínal zas od nuly - jen už se slušnými zkušenostmi. Pozemek musel dát do souladu s regulemi ekozemědělství. Dnes pěstuje pod tradičním označením farmy Luční údolí až 45 druhů tradiční i méně známé zeleniny. "Hospodaříme na dvou hektarech orné půdy, na hektaru je zelenina, na druhém pícniny, tři hektary tvoří louky."
Bedničky plné úrody mezitím oba muži nosí k potoku Salaška v rohu areálu, kde vymáchání bedýnky v proudící vodě a odkapání na jakémsi molu ve stínu zbaví plodiny nahrubo hlíny a nedovolí jejich nati zavadnout. Načisto produkty nakonec omyje proud vody z hadice.

Okopávat, řídit - a stále znova!
Králi by slušel i erb. Někdo by možná zvolil hlávku zelí, my bychom však volili dva nástroje, které musí farmář, král nekrál, takřka denně třímat v ruce - motyku a volant. Zatímco symbol motyky není v heraldice až tak výjimečný, volant v erbech najdete sotva.
Lákavou zeleninu prodával vystudovaný zemědělský inženýr od počátku svého hospodaření na známém tržišti Pod kaštany ve Zlíně, kde si postupně "vypěstoval" záviděníhodnou klientelu. Což zpět navozuje ideu "erbu". Ta motyčka je jasná: okopávání, nejprostší, ale i nejpracnější likvidace neúnavně bujících plevelů tam, kde ekorolník odmítá postřiky, rušení nedýchajícího škraloupu po deštích, přihrnování hrůbků u některých plodin - to je denní chléb při pěstování zeleniny s visačkou BIO. Volant dodávky je zase nezbytností, chcete-li produkty dostat k zákazníkům opravdu čerstvé. A je nezbytností tím víc, čím širší je okruh kupujících i tehdy, když se farmář začne zabývat i velkoobchodem a nakupuje biozeleninu i u jiných pěstitelů nebo i v zahraničí. Důležité je totiž, aby dodávky produkce obchodníkům byly nepřerušené, bez výpadků. "Proto prodávám i některou dováženou zeleninu a ovoce i když výdělek je z toho prakticky nulový…,"vysvětluje ekozemědělec a po pohledu na hodinky přidává na tempu sklizně. Bedničky za ním i kolegou se plní saláty, bílou cibulí, ředkvemi a on ještě vysvětlí, proč si nelze ranní náklad v klidu připravit už v neděli. Čerstvost a svěží vzhled je u jejich zeleniny totiž hlavní. Spolu se sortimentem. "Na jejím stavu je znát každá hodina, proto se snažíme sklízet těsně před dodávkou na trh."

Jistota pod Špilberkem
K tradiční trase na tržiště ve Zlíně přibyla silnice do Brna, kam zelinář pravidelně dodává produkty přímo na pulty prodejen zdravé výživy i distributorům, až před pár lety. A má i dlouholeté stálé zákazníky, kterým rád přiveze dodávku "na míru" podle individuální objednávky. A právě stálých odběratelů i příznivců by asi měl živý a zdravě komunikativní i ambiciózní pěstitel mnohem méně, kdyby neuměl v pravý čas přibalit i další svou devízu - možná také hodnou místa v erbu: úsměv. Vtípek, pohotová rada i replika na samomluvu hospodyněk, dobrá nálada přibalená k nákupu - to, jak vyhlášený mistr prodeje ví, dělá divy.
Klopotné začátky jsou dnes zapomenuty. Weidenthalerova zelenina má už pevné postavení na trhu. Lze jí koupit i přes internet, chlubí se jí prestižní prezentace Svazu ekologických zemědělců. Stánek z Velehradu nemůže chybět ani na prestižním pražském biojarmarku s dožínkami (letos v pátek 14. a v sobotu 15. září!) na Toulcově dvoře v desátém obvodu pod sídlištěm Košík.

Velehradské speciality

Tajemství správné zálivky, je u každé plodiny jiné, a je jedním z klíčů k úspěchu - vědí tady za Velehradem.

Čím se Weidenthalerovy výpěstky tak liší od produkce jiných, že jsou tak známé? Jednak dodávanými kvanty plodů (i tehdy, když se jiným moc neurodí), jednak tím, že se dříč z Velehradu zaměřuje i na (u nás) méně známé druhy zeleniny. V jeho záhonech i na poli najdete čínské ředkve, zvláštní, drobné tuříny, křehký baby-salát nebo i zelenou lahůdkovou cibuli, v poslední době jde stále lépe na odbyt pórek… "Pro pěstitele jsou to optimální plodiny. Jsou nenáročné, nevyžadují nic víc, než občas okopat, zalít…Vloni jsme sklidili přes 4 000 svazků tuřínů, ředkviček podobně, velkých ředkví kolem 1 500," přibližuje zelinář objemy produkce v dřepu mezi okopáváním rostlinek, které nechává až pro sklizeň za týden.
Chutné plody pěstuje ve fóliovníku i na otevřených záhonech. "Pěstovat začínáme kolem 20. ledna. Letos jsem nechtěl riskovat, protože byla teplá zima a hrozilo, že mrazy přijdou později. Proto jsme s první setbou začali až 1. února. Nepříjemnostem jsme se stejně nevyhnuli - kolem patnáctého března napadl těžký sníh a zohýbal trubky fóliovníku. Jen skvělým zahraničním fóliím se nic nestalo, jsou odolné. Jedna vydrží až třináct sezón. Pokud se v ní udělá díra, dále se nerozšiřuje. Navíc je odolná proti ultrafialovému záření."
Lze si při takovém objemu pěstování vůbec zapamatovat, kdy začít co sázet?, neodpustíme si laicky zahrádkářskou otázku. "Dřív jsem si všechno zapisoval, teď už ne. Sázím víceméně automaticky, saláty a ředkvičky až podle počasí ve třech vlnách. Jenom nesmím zapomenout, že uplynulo už třeba 14 dní, ale jinak to nijak zvlášť nesleduji…" Zkušenost, jež zde už sama řídí ony zvláštní termínové hodiny, je i za řadou postupů, ba fint jak i bez chemie předejít některým chorobám rostlin, jak se vyrovnat s tím či oním škůdcem, jak utéci plísním. Dvakrát velkou snahu vás do nich zasvětit, zde ale nečekejte. To víte know-how. Kupující sice sem tam něco zvědět může, radši však zelinářský virtuóz odpovídá ve stylu: "užívejte radši života s panem chotěm a tohle nechte na nás, nakupujte u odborníků!"

Nejjednodušeji = nejjistěji
Zkušený pěstitel se podle něho snaží o co nejjednodušší způsob hospodaření - není velkým příznivcem ani odborníky často doporučovaných tzv. smíšených kultur na záhonech, kdy se k sobě vysazují různé plodiny navzájem si prospívající, odpuzující škůdce apod. "Pro nás je to při pěstování ve velkém jenom zdržování, komplikuje to život. Třeba výhodnost cibule a mrkve u sebe? Dobrá, ale potřebují zalévat každá jinak, se sklízením je to podobně…navíc bychom úplně vše museli dělat ručně a na to není čas." O celé zahradnictví se starají Petr Weidenthaler se svým letitým parťákem Staňou Vaculíkem. Občas vypomáhá i manželka, praktikanti z nedaleké zemědělské školy či další pomocníci.
Mezitím kupa bedniček se sklizenými plody u potoka narostla, kolega ji s hadicí v ruce "vypral" a lze ji tak odvést traktorem k distribuční výpravně ve stodole. Kalkulačka, tužka, váhy, odpočítávání svazků, zápisky, třídění dle objednávek, jednorázové porce salátů do krabiček…Asi po hodince je mikrobus plně naložen, zelinář se svižnou chůzí, mluvou i myšlením mění holínky a montérky za oděv hodný styku se zákazníky, zastaví se doma ve Velehradu na oběd u manželky a v půl třetí hurá na Brno!

Křižovatka vitamínů

Bílý tuřínek - u zákazníků stále oblíbenější specialitka Petra Weidenthalera. Jen brněnské bioprodejny jí za sezónu spolykají pěkných pár beden. Právě jí zelinář nominoval za svou "stáj" i do plánované přehlídky specialit při letošním biojarmarku.

V 75 kilometrů vzdálené metropoli je tradičně první štací prodejna a distribuční místo internetového obchodu Biosféra v Brně -Zábrdovicích. Zatímco tržba zelináře u eshopu klesá, neboť dříve chabí brněnští bioobchodníci se už slušně rozhýbali, takže Brňák dnes zeleninu bez chemie nakoupí na více místech a přes biosféru.cz či biozeleninu.eu jí objednává méně, stále jde o cenné zákazníky. Jsou zpravidla těmi nejjistějšími a svého dodavatele neopouštějí. Však jim také Biosféra nabízí mírně nižší ceny, někdy i dovoz do domu a díky operativnosti objednávek a dodávek i čerstvější zboží. "Štace je pro mě výhodná i tím, že zde řidičovi z Prahy předám zeleninu hned pro čtyři obchody, které si sem pro ni společně jezdí," pochvaluje si Petr Weidenthaler souhru s partnery při překládání bedýnek svých plodin do druhé dodávky.
To se již ale zdraví s mladou dámou, bývalou stálou zákaznicí Francouzkou Sophií, které do Brna donedávna vozil zeleninku podle požadavků. "Nyní chce ale sama otevřít prodejnu, tak si vyžádala malé poradenské okénko, což rád udělám, neboť nám tak přibude další distribuční místo" vysvětluje zelinář a podchází nabídnout své marketingové zkušenosti. Kolem čtvrté s již polovičním nákladem na korbě startuje do centra města.

V baštách BIO v centru
Na Lidické ulici u Divadla bratří Mrštíků zásobuje vyhlášený obchod zdravé výživy, který v Brně patřil k průkopníkům sortimentu. Dnes ho nabízí na 170 m2 plochy. "Jsou pro mě v naší branži brněnskou jedničkou, a to nejen pro to, že jsou mým největším odběratelem ve městě." Z úhledných regálů se tu nabízí už docela prestižní paleta bioproduktů a tak tu logicky stojí i o biozeleninu z Velehradu. Však se také Weidenthalerovy macaté a čisté ředkvičky na zákazníka jen smějí, což vědí při jejich aranžování na pult i sympatické prodavačky.

Na stálé štace ke stálým zákazníkům jezdí zeleninový producent i kurýr v jedné osobě rád. Marcela Rožková, jedna z nejvěrnějších členek brněnského spotřebitelského Bioklubu, si na přání složenou porci vitamínů přebrala v sídle eshopu Biosféra, tedy další stálice na trase rozvážky.

Zásobovací kolečko pod Špilberkem končí pro zelináře ve dvou prodejnách společnosti Pramen - Brněnka - na Purkyňově ulici a náměstí Míru.
Kolem 18 h je auto prázdné a ruce stáčejí volant zase k Velehradu zatímco srdíčko pěstitele tiše plesá - i nad tržbou, která z toho brněnského kolečka dnes už činí více než z dvoudenního (středa, pátek) tradičního prodeje na zlínském tržišti Pod kaštany.