Levínské Petrovice - Dojedete sem po úzkých silničkách, klikatících se mezi homolovitými vulkanickými kopci, pořád do vršku. Když zastavíte na konci vesnice Levínské Petrovice, otevře se vám úžasný výhled - na pastviny, kopce a střechy domků a kostela, vnořené ve vzdáleném údolí pod vámi. Tak trochu zapomenutý kout Litoměřicka. Dům z poloviny zděný, se žlutou omítkou a štuky kolem oken a z poloviny dřevěná roubenka, má číslo 33. Za domem se rozprostírá jeden rozlehlý výběh pro koně s úhlednou dřevěnou stájí a druhý menší s boudou. Nedaleko něj se popásají dva koně, černá klisna s hnědým hříbětem. Od nich přichází usměvavá paní s hnědými hustými vlasy, ostříhaná na mikádo.
Ekofarmářka Eva Zikmundová je z Prahy, ovšem v Českém středohoří strávila celé dětství s rodiči, víkendovými chalupáři. Venkov se svými krásami - hlavně zvířaty - ji oslovil natolik, že vystudovala zemědělskou školu v Březnici u Příbrami. Její největší chloubou je klisna českého teplokrevníka, jejíž první hříbě už je ve výcviku na závodního koně. "Poradil mi to známý, že naše klisna pěkně skáče, abychom ji připustili s kvalitním hřebcem, a že uvidíme. Zatím se to daří," říká paní Zikmundová.
Co se týče ekologického hospodaření, stále ještě jsou spíš v počátečním stadiu. Před třemi lety dostali sice certifikát Kontroly ekologického zemědělství, jak na seno z vlastních luk, tak na čtyři krávy (a jedno tele), ale dotace na ekozemědělství jim už dvakrát utekly. "Jednou to byla naše chyba, něco jsme zapomněli předložit. Podruhé to byla spíš chyba úředníků, kteří nás neupozornili, že na určité dotační tituly máme vyplňovat žádosti zvlášť," stěžuje si ekofarmářka. Kdyby manžel neměl stálou práci jako revírník u Lesů České republiky, těžko by se jako ekozemědělci uživili. Eva Zikmundová ale nepropadá skepsi. "Letos je v zemědělské agentuře moc ochotná paní úřednice, pomáhá mi, jak se dá, tak snad už nám peníze neutečou." Něco si přivydělají ustájením koní pro lidi z města. Na koně se certifikát bio nevystavuje - neposkytují žádný zužitkovatelný produkt. "Musely by jít na jatka pro maso, ale to se, doufám, nestane," zdůrazňuje chovatelka.
Eva Zikmundová je na mateřské se čtyřletou Terezkou a dvouletou Haničkou. Proto si zatím nemůže ani dovolit příliš rozšiřovat chov skotu. S malými dětmi se toho ještě mnoho nedá stihnout. Jak děvčátka povyrostou, počítá s více kusy dobytka. Zatím zde rozšiřují pastviny. Maso z biotelat zatím mají jen jednou za čas. "Nevyplatilo by se nám vozit je desítky kilometrů na biojatka, ani nevím že by tu nějaké byly. Necháváme si je porazit pro vlastní potřebu, jednou za čas. Aspoň vím, co dávám dětem," vysvětluje. Stejně to platí i o zelenině z vlastní zahrady či ovoci z jejich sadu - zeleninu v supermarketu Zikmundovi nemusí dokupovat skoro vůbec.
Díky klisně si farmářka Eva začíná plnit svůj sen. V září bude skládat zkoušky, aby mohla jezdit na koni závodně. "Je to něco jako řidičák na koně. Osmdesát okruhů. Večer při žehlení mám teď úkol - učím se teorii. Zkoušky skládají už dvanáctileté děti, tak to snad taky zvládnu," směje se. Držme jí palce.

(nach)